Dvojčata- život nekončí (Avengers, Wafieair 4, Sestra 2)

2. Pan důvěřivý drsňák

„Vstáváme děti, snídani už máte na stole!” vstoupil do mého krásného snu o mamince tátův hlas. Zamžourám na něj očima a zívnu si. Včera jsme totiž s bratrem byli vzhůru až do tří do rána a rozebírali náš mírný trest od onoho člověka, který mi právě přerušil sen. Máme pět dní domácí vězení, to znamená hned po škole jít domů a nikde se necourat, jak táta říkal. Ale mohlo to být horší, pravda.

„Tatiii, proč tak brzo o víkendu?” zakňourám, ale už se hrabu z postele a přemýšlím, co si vezmu na sebe.

„Alespoň budete mít delší den, navíc....” odmlčel se a zkontroloval hodinky na zápěstí, „je už půl deváté.”

„No jooo,” znova si zívnu, přejdu k šatníku a vyberu si pár kousků oblečení, se kterými hned zalezu do koupelny. Skrz dveře stačím ještě zaslechnout, jak táta peskuje bratra a ten jen rozespale mumlá hlavně slova: "jdu spát, ještě je noc". Mezitím si dám rychlou sprchu, vysuším si vlasy, co následně učešu a pouhou myšlenkou prodloužím po lopatky. Už zbylo se jen dostat do oblečení a hned se můžu hrnout do kuchyně na snídani.

„Co máš v plánu?” zajímam se taťky, co už žvýká svou porci naproti mně u stolu, zatímco si sednu a taky se do toho pustím.

„Po snídani budu muset na chvilku pryč, ale kolem oběda bych se měl vrátit,” pousmál se.

„To tě ta práce nenechá na pokoji ani o víkendu?” podezíravě na něj pohlédnu.

„Riziko povolání. Už jsem se s tím smířil,” zasmál se, vstal a ve dřezu po sobě umyl nádobí.

„Nejsi už z toho přepracovaný?” starostlivě se zeptám.

„Ani ne. Když to člověka baví,” s klidem v očích odpověděl a přesunul se do předsíně, kde si začal oblékat koženku. Šla jsem ho doprovodit i přes nedojezenou snídani.

„Opatruj se,” dám mu pusu na tvář, on mi ji oplatí, vezme si ještě pár věcí a už zmizel. Chvilku zírám do zavřených dveří, když si uvědomím, jak často mi chybí, ale zavrtím po chvilce hlavou a jdu dojíst snídani.

„Kam zmizel?” podiví se už převlečený bratr, když přišel ke své snídani chvíli po mně.

„Na chvíli do práce, během oběda se vrátí,” smutně odpovím a taky si po sobě umyji nádobí.

„Takže máme volný byt!” zajiskří mu v očích a uculí se.

„Opovaž se Grante, jeden žert včera stačil!” hned mu smažu úsměv z tváře.

„Ale no taaak, nebuď úzkoprsá ségra,” protáhl prosebně obličej, což mě donutí protočit očima a sednout si vedle něj.

„Aby jsi náhodou nezapomněl, 5 dní, počínaje dneškem, máme domácí vězení, nechceš snad něco dalšího, ne?” špitnu mu do ucha, rozcuchám ještě víc tu jeho blonďatou čupřinu a odejdu do pokoje. Chtěla jsem si tak hodinku psát s mojí nej kámoškou Melody, když už nemohu ven.

Melody: No konečně ses uráčila napsat :D
Alex: Pardooon, bratr nám zase zařídil domácí vězení. Jak to jde? ;)
Melody: V pohodě. Za dvě hodiny se sejdu s Mattem <3
Alex: Ach ta laaaaska :"D <3 <3 <3
Melody: Nezáviď. xD
Alex: Jsi nějaká vtipná, píšeme něco příští týden?
Melody: Jop. Děják, latinu, ruštinu a hudebku.
Alex: Cooožeeee?! Předposlední týden???
Melody: Dělám si srandu, do konce školního roku už nic nebudeme psát xD
Alex: Melody Ginervo Masterová! Já tě zaškrtím!
Melody: Ještě že teď nemůžeš ;)