Dvojčata- život nekončí (Avengers, Wafieair 4, Sestra 2)

20. Prohra je svině

Stále tomu nemohu uvěřit. Můj bratr.....je.....mrtvý. Vodopád slz jsem nemohla zastavit. Všichni nepřátelé se kolem mě nehybně váleli jak hadrové panenky. Jen já jak hromádka neštěstí se choulila u bratrova těla a vzlykala o život. Už se nikdy nezasmějeme společným vtipům, už si nikdy nevystřelíme z táty, už to nikdy nebude jako dříve.

Na mé rameno náhle dopadla ruka a utěšujíc mi ho stiskla. Poznala jsem ten stisk. Vedle mne si klekl táta a vtáhl mou maličkost do objetí. Vzlykám do jeho hrudi, zatímco mě konejšivě hladí po zádech a vlasech. Slov ani nebylo třeba. Komunikovali jsme pohyby těla a grimas na tváři.

Tuhle chvíli však přerušil někoho dopad asi pár metrů od nás.

„Rodinné shromáždění. Jak dojemné,” sladce promluvil hlas, co odteď doslova nenávidím.

Táta se celý napne, Peter a Bucky se dají do bojového postavení a já k té svini pomalu zvednu pohled.

„Tyyy mrcho! Za všechno můžeš ty!!” vykřiknu, plná nenávisti se vyškubnu z tátova sevření i přes to, že se mě snažil zarazit, nažhavím v jedné ruce led, v druhé oheň a oči mi zazáří barvou Kamene duše.

„Ale, ale, tady se nám někdo vzteká. Na to, že jsi mi právě vyvraždila celou armádu, včetně tvé matky, se teď chováš velice dětinsky,” rýpne si, mě rupnou nervy a plnou silou to vpálím do ní ohněm, Kamenem a ledem. Mí společníci se nestačili ani vzpamatovat.

Přinutí ji to si čupnout, ale stačila vytvořit štít. A tak vypukla bitka mezi mnou a ní. Mě popoháněla nenávist a ji vztek, že plně neuspěla. Bucky, Steve a Peter se stáhli a vzali Grantovo tělo. Neměli šanci zaútočit, třebaže tu hrozí riziko, že by mě trefili.

Obě jako supci jsme kolem sebe kroužili a vpálily každá do té druhé vše, co jsme měli. Jenže náhle mě velmi překvapila nepěkným trikem, že nechala bojovat iluzi a vpálila do mých zad proud ohně, až přepadnu dopředu. Stihnu se přetočit, mrsknout po ní ledový šíp, co v té rychlosti nezaregistruje a zabodne se jí přímo doprostřed břicha a když zavrávorá, pošlu na ni ohnivé kolo, které se obepnulo kolem jejího těla a čím dál tím víc se zužovalo.

„Alex, přestaň. Už se z toho nedostane,” zarazil můj vztek ji úplně zabít táta.

Udýchaně spustím ruce a vysílením klesnu na kolena. Kapitán je hned u mě.

„Chacha, jak nepozorní a důvěřující,” zákeřně se zasmála dcera Wafieair, pouhým rozmáchnutím rukou chytila kruh z ohně, vytvořila z toho kouli a hodila ji po mně. Zpanikařím. Už nemám tolik síly, abych to poslala zpět a ono se to ke mně přibližuje neuvěřitelnou rychlostí! Na poslední chvíli zkřížím ruce, aby se oheň zachytil alespoň do slabšího štítu a čekám bolestivý náraz.

„Neee!” kdosi vykřikl a v době, kdy doletěla koule si stoupl přede mnou se silnějším štítem a nechal to do něj vpálit. Posléze znovu vypukla bitva mezi mým zachráncem a nepřítelem.

„Ty svině, jaktože stojíš proti mně?!” zaječí dcerka Waf.

„Alex mi pomohla tou silou Kamene duše. V podstatě mi tím navrátila schopnosti....a nejen ty,” v klidu odpoví bruneta. Vždyť to je máma!!

„Za to zaplatíš!” jedovatě sykne fialovovláska a dá do boje všechno. Získala převahu nad mámou. Mámu najednou v době nepozornosti strefil fialovočerný vír a celou ji pohltil.

„Mami!” prudce se zvednu ze země a chci jí pomoct, jenže mě Bucky vtáhne do objetí a odmítá mě pustit.

„Nee, mamiii!!” opět mi vyhrknou slzy, máma úplně zmizí. Stačila se na mě naposledy usmát a poslat uklidňující oceánový pohled.