Dvojčata- život nekončí (Avengers, Wafieair 4, Sestra 2)

19. Bitva na vesmírné lodi

Po nekonečné temnotě se mi opět povedlo otevřít oči. Ten její proud byl dostatečně silný na to, aby mě poslal na pár hodin do koma. A teď mě bolí snad celé tělo. To jí spočítám!

„Konečně ses probrala,” ladně přede mnou přistál muž v černým pavoučím obleku. Začínám mít podezření, že ta mocná žena oživila všechny zesnulé přátele Steva Rogerse, tedy mého táty.

„Ty sis všimnul? Wow, pokrok,” ani se neobtěžuju s vykáním a chci mu zatleskat. Problém nastal, že se stále nacházím v té samé místnosti, kdy byl na mě seslán ten proud.

„Má paní říkala, že máš drzý jazýček,” pod maskou to sice nebylo vidět, ale jasně jsem slyšela ten úšklebek, co přitom vytvořil.

„Tvá paní? To ani ty nemáš svobodnou vůli?? Jdu se oběsit fakt. Jej, ono to vlastně nejde, když tady visím jak kretén,” sarkasticky prohlásím.

„Ani nemusíš viset, abys byla kretén,” doběhl mě. Teď bych se měla urazit.

„Nemusím, protože jeden stojí přímo přede mnou,” vrátím mu to.

„Bestie,” naštvaně se osočí a začne mi rozvazovat ruce.

„Jo, myslím, že máš stejný názor jako ta tvoje paní,” uchechtnu se, přidám na konec věty ironický nádech a on mě za to s duněním mrskne na zem, když povolí provazy.

„Stejně ji nemám rád,” pokrčí rameny, zvedne mě na nohy a vykuleně se dívám na to, jak odcházíme z místnosti.

„Něco mi uniklo?” zmateně vyjeknu a při rychlejší chůzi mrknu po něm.

„Teď ne Kate,” sykne, ostražitě se ohlédne a zapluje se mnou do nejspíše zbrojnice.

„A teď?” povytáhnu obočí, mezitím co po mně mrskne ochrannou vestu, nožík a malý neškodný glock. Vždycky jsem myslela, že tady spíše budou mít meče, vylepšené věcičky na střelbu, laserové cosi a tak.

„Musím tě uvést do obrazu. Nejsem její poskok. Tedy chvilku jsem byl, ale něco se pokazilo a já teď myslím sám za sebe, takže ti neublížím. Chci vás dvojčata osvobodit, protože se blíží vaši přátelé. Takhle budou mít méně práce. Rozumíš? Skočíme ještě pro bratra a schováme se do té doby, než zaútočí. Zaplaťpánbůh, ještě stále v sobě máš Kámen, takže budeš silnější,” narychlo mi vysvětlil. Vcelku zaskočeně si navlíknu tu vestu a poschovávám ty dvě malé zbraně.

„A kdo vůbec jsi?” změřím si ho pohledem, ale do tváře mu nevidím.

„Peter Parker, dobrý soused Spiderman,” na oko se uklonil a já se musela zasmát.

„Takže jdeme pro Granta?” nadějně se zeptám.

„Ano,” jen kývl, pootevřel dveře a jakmile spatřil čistý vzduch, vydali jsme se uličkami z plechu a kovu, které by měly zavést do cel.

Spiderman skočil na strop a vzhůru nohama po něm lezl, zatímco já se na zemi pokoušela skrývat před strážemi a podobnými lidmi. Najednou mě překvapil proud ohně, co si to šinul ke mně. Oheň zachytím a pošlu ho zpět po majiteli, akorát ve zmrzlém stavu. Fireman zaskučil bolestí v době škrtnutí o jeho bok.

„Běž za bratrem, zdržím ho!” syknu k Peterovi a ten leze tedy dál.

„Co tady vůbec děláš?! Máš být v Osvěcené místnosti!” zavrčel a poslal ke mně vír ohně.

„Osvěcené místnosti, jo? Bych to teda nazvala velkou rakví, málem mě zabila!” vyprsknu, mávnu rukou a ledové šípy, co vznikly odstranily oheň. Kleknu si na koleno a pouhým dotekem na podlahu, ji zamrzám. Led se nebezpečně přiblíží k nepříteli, ten však vyskočí a pošle na mě vlnu toho nezkrotného živlu, která led roztaje a ještě mě odmrští na zeď.