Dvojčata- život nekončí (Avengers, Wafieair 4, Sestra 2)

11. Spiknutí

Ležela jsem u táty na posteli a přemýšlela o posledních událostech, co se za ten měsíc udály. Škola už jistě dávno skončila, mé kamarádky jsou rozjeté na prázdninách a náš bývalý byt, kde jsme s tátou a bratrem bydleli, je prázdný. Vlastně jsme se odtamtud vypařili bez jakéhokoliv vysvětlení. Může se takhle dramaticky změnit život ze sekundy na sekundu? Nejvíc mě ale mrzel náš poslední rozhovor, co mě taky vytanul na mysl. Mrzelo mě, že při posledním shledání jsme se pohádali. On to asi myslel dobře, jen však musí konečně pochopit, že už nechci být někde zavřená jak infekční pacient v karanténě a chci se taky pokusit najít bratra. Aby toho nebylo málo, máme ještě na starost najít otce.

Nejhorší na tom je, že kdyby chtěl být jen na okamžik sám, oznamil by nám to, takhle je víc pravděpodobné, že ho někdo musel unést. Poslední stopu máme ve Furyho kanceláři. Už to vůbec někdo prohledával? Těžko říct. Odebrala jsem se do pokoje v půli schůze, nemohla jsem už poslouchat ty kecy o tom, kdo za co všechno může. Začali se tam všichni navzájem obviňovat a já na to fakt nemám. Potřebuju bratra, to je tak těžké pochopit? Proč nemáme žádné vodítko?

Ještě jsem dalších patnáct minut přemýšlela, když v tom se mi zavřely oči a já usnula.

*
„Chtěli po něm Kámen mysli, jestli to říkám správně. Jak na něj mohli tak rychle přijít?" nechápu.

„Měl misi v terénu, kterou mu zadal Fury. Existuje totiž zde další člověk, co má Kámen Nekonečna a on ho pro něj poslal. V půli cesty na něj vystartovali. Stačili jsme sotva zachytit SOS," ve stručnosti vysvětlil a promnul si oči.

„To je šílenství! Proboha co to toho Furyho napadlo?! Posílat člověka s Kamenem mimo území Shieldu?! Bylo nadmíru jasné, že ho seberou, kort po únosu mého bratra!!" rozčílím se na nejvyšší úroveň, prudce vstanu a rozhodím rukama.

„Alex, trochu se kroť! Je to náš velitel!" taky se odlepil od stolu táta a zamračil se na mě.

„Tati to ti není ani trochu tohle všechno divné? Tuhle chybu by neměl dopustit žádný velitel!" odporuju.

„Dokázali jsme ho zachránit, tak se usměrni a neřeš věci, do kterých ti nic není!" nepatrně na mě zvýšil hlas.

„Tak proč jsi mi to tedy řekl?!" naštvaně na něj vyjedu.

„Oh, máš pravdu, už ti nic říkat nebudu! Však si to nezasloužíš!" otočil se zády a odkráčel z pokoje. Nezapomněl ani třísknout dveřmi.
*
„Vidíš, co jsi způsobila?" někdo zašeptal u mého ucha. Celá se napnu a otočím se kolem své vlastní osy, ale nikde nikdo. Jenom samá temnota. Docela mě to děsí.

„Kdo je to?" zeptám se rozstřeseným hlasem.

„To je jedno," odsekla neznámá osoba. „Důležitější je, co jsi provedla."

„Provedla? Že o tom nic nevím!" zamračím se.

„Proč by asi náš slavný Kapitán Amerika zmizel hned po vaší hádce?" vysmívala se. Čím déle mluvila, tím víc mi připomínal ženu. Hlas, který už jsem někde slyšela.

„Hele neobviňuj mě tady z věci, kterou jsem neudělala, jo? Táta byl naposled u Furyho a až pak teprve zmizel a teď vypadni z mojí hlavy!" zavrčím.

„Víš, mně se nějak nechce," sladce oznámila, „líbí se mi tady."

„Co po mně teda chceš?!" nevrle vyštěknu. V duchu si dost dobře uvědomuju, že jsem v průšvihu. Jestli mě posedla ta samá telepatka jako Nat, Beth, Bruce a Furyho, mám co dělat, abych ji co nejdříve vykopla.