Dvojčata- život nekončí (Avengers, Wafieair 4, Sestra 2)

6. Psychosomatická smyčka aneb Steve, jdi dál

Z pohledu 3. osoby

Padla hluboká noc a hvězdy společně s měsícem o sobě daly po tak dlouhém dni vědět. Na obloze se vyjímaly jako posvátný dar a osvětlovaly cestu zbloudilým duším, které se plahočily buď z hospody, náročné práce nebo nějakém večírku či oslavě.
Na základně zvané Avengers Tower si nikdo z nastálé tmy za okny nic nedělal. Všichni stále pobíhali po budově jako kdybyl byl den a snažili se dodělat povinnosti, které chtěli mít z krku. Ovšem v tomto obydlí se našla hrstka, co už spala. Dva z nich byli v umělém spánku už víc jak 24 hodin, aby neohrožovali nejen sebe ale i ostatní. Šlo o Alex a Granta Rogersovy.

„Steve,” špitla Natasha a jemně zatřásla ramenem spícího muže na židli před izolační místností, kde se oba sourozenci nacházeli.

„Co? Já neusnul!” trhl sebou jmenovaný a zběsile se kolem sebe rozhlížel.

„Klid, to jsem já,” soucitně promluvila zrzka a podívala se mu do očí.

„Natasho? Co tu děláš?” svraštil blonďák obočí. V očích se mu odrážela únava, strhanost a samé trápení.

„Jdu tě poslat do postele. Musíš si alespoň na chvilku odpočinout,” opatrně a starostlivě odpověděla Nat. Upřímně za posledních 24 hodin ho tam posílala nejméně šestkrát, avšak vždy bez úspěchu. Měl svou hlavu.

„Ne, musím je hlídat,” hned zamítnul otec těch dvou šestnáctiletých dětí.

„Steve, tohle už není legrace. Dřepíš tu od doby, kdy je Tony napojil na simulaci snů a ani jednou jsi nešel spát! Já je klidně na tu chvíli, kdy budeš odpočívat, pohlídám!” ruska prudce vstala, založila si ruce v bok a přísně se na něj dívala.

„Nemůžu Natasho. Jsou jediní, co mi po Caroline zbylo a já je nesmím spustit z očí. Už tak jsem jednou tu chybu udělal a podívej, jak to dopadlo,” zkroušeně si Kapitán povzdechl a vložil si obličej do dlaní, aby ho promnul.

„Steve, nemohl jsi vědět, že do nich Caroline vložila Kameny Nekonečna. A to že sdědili schopnosti jsme tušili už dávno, jen byli mazaní jak opice a podařilo se jim je skrývat před námi,” konejšivě mu stiskla rameno. „Caroline je minulost, jdi dál,” posléze zašeptala, až si vysloužila jeho velice překvapený pohled.

„Cože jsi to právě řekla?” zmateně zamrkal. To bylo poprvé, kdy mu někdo něco takového sdělil.

„Ať jdeš dál. Netrap se Caroline a dívej se dopředu. Nezůstal jsi sám,” potichu odvětila a stáhla ruku.

„To...to mi ......to bylo poslední, co mi Caroline řekla, jak jsi....” zbledl v obličeji a lehce vstal na nohy. Všiml si, že Natashiny stále zelené oči se změnily na průzračnou modrou, kterou kdysi tak miloval. Co se to děje? Proč by teď nejraději zalezl do pokoje a spustil slzy?

„Říkal jsi něco Steve?” v tom agentka zavrtěla hlavou a vrátila se jí opět ta smaragdová barva očí.

„Nic. Pohlídej mi je,” bez emocí odvětil, otočil se na podpatku a odkráčel do útrop základny, přesněji do tělocvičny, ale to Černá Vdova nemohla vědět. Ta jen zmateně zamrkala a přesměrovala svůj zrak na spící dvojčata. Jenže přístroj u Alexiny hlavy najednou začal červeně svítit.

„Sakra, nevěří tomu, že má v sobě Kámen Duší, Bannere, vnuť jí schopnost toho kamene!” do toho přiběhl Tony s Brucem a začali zběsile bušit do klávesnice napojené skrz izolační dveře na přístroj, který sourozencům vytvářel sny.

„Hotovo,” ulevilo se Brucovi a až potom si všiml přítomnosti další osoby.

„Romanovová, jdeš vychovávat děti?” rýpnul si Tony a ležárně se ušklíbl mezitím co doupravoval příkazy na simulační sny.

„Nemám zájem,” odfrkla si a zmizela. Nehodlala marnit svůj čas s Tonyho nepovedenými vtípky.

„Asi jsi ji naštval,” poznamenal Bruce a povytáhl si brýle na nose ještě víc.

„Brzy vychladne,” mávnul nad tím Stark rukou a potom se zamračil. „Hele, vidíš to co já?”

„Musíme jí znovu utlumit  schopnosti, jinak zdemoluje izolačku!” zhrozil se Bruce, v mžiku měl na sobě oblek z vibránia a i s napuštěnou stříkačkou vběhl do izolačky. Ulevilo se mu, jakmile to vstříknul do Alexiny infuze.

„Doktore, ona si myslí, že se jí vrátily!” křikl přes reproduktor Iron man. Ani nestačil mrknout a tu se zjevila Bethany, která jen tak vkročila za Brucem a oba začali dělat na úpravě Alexina snu. Evidentně to nezabralo, protože přístroj náhle začal řvát na celé kolo, až si musel miliardář zacpat uši a poodejít o pár kroků dál.

„Tony, dej mi honem sedativa, ona a její bratr chtějí skočit z okna v tom snu!!!” poručil vědec, Tony nezaváhal ani vteřinu a během chvilky už oběma sourozencům aplikovali sedativa. Všechno rázem utichlo a všem přítomným spadl velký kámen ze srdce.

Mezitím co si lidi, kteří pomohli dát vše se sourozenci do pořádku, oddechli, vyskytl se tu někdo, kdo taky popustil své emoce, ale trochu jiným způsobem. V tělocvičně se ozývaly pravidelné rány. Čím déle původce těch ran je zasazoval, tím více nabíraly na intenzitě. Atmosféra se tak stala dusivá a napětí každým úderem houstlo.

„Sakra!!!” vykřikl Steve, zasadil boxovacímu pytli poslední ránu, ten se utrhl z háčku, co ho držel, a s velkým žuchnutím dopadl na podlahu tělocvičny. Kapitán Rogers si z toho nic nedělal, nasadil nový pytel na místo toho původního a začal znovu boxovat. Stále dokola se mu před očima odehrávala ta samá scéna. Stále dokola pociťoval tu bezmoc a strach. Stále dokola viděl ji. Tu, která mu zemřela přímo v náruči.

„Než mi selhaly síly a já byla nucena na nás pustit celý barák, poslala mi myšlenku,” vyrušil ho ženský hlas. Přestal zasazovat údery, ale neotočil se. Věděl, o koho se jedná.

„Řekni Stevovi, že ho moc miluju a když nadále bude truchlit, sežeňte za mě náhradu,” citovala ji.

„Co tím chceš říct?” zamračil se Kapitán a otočil se na vážnou čarodějku stojící opodál opřená o stěnu.

„Vím, proč jsi znovu spadl do této psychosomatické smyčky,” odmlčela se a rukou naznačila jeho počínání. „A proč zrovna teď,” tiše dodala.

„Wando, o co se snažíš?” podmračeně ji přejel pohledem, shýbnul se pro ručník a láhev, napil se a utřel si z obličeje pot. Poté osušku dal kolem svého krku.

„Vyčítáš si, že jsi musel Alex a Granta uspat ve vašem bytě a dal svolení, ať je Stark napojí na simulaci, ale udělal jsi dobře Steve. Kámen duše a reality si musí zvyknout za ta léta nepoužívání na majitele a sžít se s nimi. Kdyby nespali, buďto by zničili půlku planety nebo zešíleli a to je o mnohem horší, než kdyby byly pouze pod umělým spánkem,” Wanda opět na chvíli zmlkla a nechala vojáka, ať si to všechno urovná v hlavě.

„Asi máš pravdu. Beru to moc dramaticky,” nakonec sám uznal a povzdechl si. Pohled sklopil dolů.

„Co se týče té náhrady místo Caroline, promluv si s Nat. Cítím, že k sobě začínáte nacházet jedno neobyčejné pouto. Nepromarni to,” než stačil cokoliv namítnout, potichu odešla. Chudák zmatený Steve zůstal sám stát uprostřed tělocvičny a jen se zmohnout tupého zírání na místo, kde ještě před minutou stála. Pak se ale trochu vzchopil, zavrtěl hlavou a usoudil, že ho opravdu začíná přemáhat únava, proto zalezl k sobě do pokoje, dal si rychlou sprchu a konečně usnul.

Zdravím!
Tak jsem si konečně našla čas sesmolit další kapitolu mezi tím šprtáním😅😅😅
Dnes to je trochu oddechovka, ale pak se vyskytne nějaká ta akce, nebojte😂😂
Doufám, že jste mě stále neodsoudili, líbí se vám moje dílo a neomrzelo vás dávat votes či psát komenty.💜💜💜💜💜
Mějte se krásně a snad příště💜💜💜💜💜💙💙💙💙💙
Vaše Reb💟💟💟

Slova: 1164