Dvojčata- život nekončí (Avengers, Wafieair 4, Sestra 2)

5. Stačí jen skočit

„To je vtip, že?" nevěřícně hledím na Tonyho.

Zmučeně zavrtěl hlavou.

„Tak fajn....teď jste mě totálně dostali," povzdechnu si a následně vyprsknu smíchy, „Fakt dobrý pane Starku, málem jsem vám na to skočila," směju se jak pominutá.

„Joo....jsem v tom přeborník," sarkasticky prohlásil, což mě donutilo zastavit smích a zkoumavě si ho prohlédnout od hlavy až k patě.

„Ne."

„Jo."

„Ne!"

„Jo!"

„Tohle je naprosto směšné, nemůžu mít v sobě ten zatracený šutr!" rozmáchnu divoce rukama, až ho málem trefím do nosu, ale včas uhne.

„To Caroline," vydechl a promnul si kořen nosu. Jemu by spánek neuškodil.

„Cože??" co má s mou mámou?

„Doktorka na něco musela přijít. A tak vymyslela způsob, jak k tobě dostat Kámen nekonečna, aby byl v bezpečí," vysvětlil.

„Dobře. Dejme tomu, že na jeden šílený okamžik vám věřím. Dokážete ho ze mě dostat?" zaskočím ho.

„Zbláznila ses? Zabilo by tě to!" dostal šokovaně ze sebe. Přimhouřím na něj oči a zbystřím. Najednou se ke mně dostaly všechny jeho myšlenky.

„Dokud je to ve mně, není v bezpečí. Už takhle zaútočili na Visiona, moc bych se nedokázala ubránit," vynesu argument.

„Jak ty o tom víš?" zaraženě se zeptal.

„Neříkal jsi náhodou, že má mysl chrání Kámen duše? A pokud jste mi dočasně zablokovali schopnosti, konečně se projevila jeho síla," logicky řeknu.

„Pochopitelně," zamumlal.

„Nicméně, chci tím naznačit, abyste ze mě ten kámen vyndali a zbavili se ho. Jen tak ho nepřítel nezíská," přesvědčuju ho.

„Kolikrát ti mám říkat, že tě to zabije! Ten kámen je propojen s tvými neurony, odstranit ho by znamenalo odstranit i tebe!" odsekl a otočil se, že půjde z místnosti skrz dveře.

„Jednou náš táta pro miliony lidí obětoval svůj život tím, že navedl letoun, ve kterém byl, do ledovce," načnu citlivé téma, což ho zastaví v pohybu, stáhne ruku z kliky, ale neotočí se. „Teď jde o celý vesmír. V tom případě, by jste měli všichni pochopit dvakrát víc než tenkrát."

„Nechápeš, co bys s tím způsobila," celý se napne.

„Co znamená jeden život proti miliardám?" nakloním hlavu.

„Jsi fakt jak tvůj otec, bože," zavrtí hlavou, otevře dveře a je pryč. Stačím jen povzdechnout.

„Bohužel to ale neovlivním," zamumlám si pro sebe. Jsem zvědavá, jak dlouho mě tu hodlají držet, protože já nevydržím dlouho nic nedělat. Zato mám čas přemýšlet.

Říkáte si, o čem bych asi měla promítat myšlenky v hlavě, ale věřte mi. Za poslední dva dny se toho událo daleko více než za poslední dva roky. Tátovi jsem odpustila. Sice mě stále leží v hlavě, jak nám to mohl celých šestnáct let tajit, ale na druhou stranu jsem ráda, že konečně vím celou pravdu. Kdo by taky nebyl rád. Druhá věc spočívá v mých schopnostech. Tedy, ne doslova, spíše jde o tu zatracenou věc v mé mysli. Překvapilo mě, jak se zachovala. V podstatě mi prozradila celý Tonyho život a co se všechno dozvěděl, jako kdyby se na moment má duše propojila s tou jeho. Celkem na hlavu, já vím, však žijeme ve světě na hlavu.