Dvojčata- život nekončí (Avengers, Wafieair 4, Sestra 2)

17. „To jsi tak bezcitná?"

Se zaúpěním se proberu, zamžourám po tmavé místnosti připomínající kobku kolem mne a vystřelím do sedu. Kde to jako jsem? Když jsem se nechala unést, čekala jsem, že mě zavedou do vězení s mřížemi ne do.....ehm, úložiště pro mrtvoly? Tak nějak bych to nazvala.

Můj tok myšlenek však přeruší zasípání a že to nebylo daleko! Tipnu si tak dva metry po mé pravé straně? Plus mínus....na to, že právě prožívám horor, jsem vcelku klidná....odhadem.

„Al? Tebe už taky...unesli?” zachrchlal člověk, co před chvílí sípal.

Ten hlas však poznám všude! A rozhodně nezněl dvakrát čile. Spíše naopak.

„Ach bože, co to s tebou provedli?!” vyjeknu při pohledu na mého milovaného bratra v cele vedle té mé. Oddělovala nás jen jakási průhledná blána. Pěkně nechutně slizká, ale pevná.

„Mají už tři Kameny Nekonečna, musíš je zastavit,” vydechl a se sykáním se opřel o tu blánu, ke které též přicupitám a kecnu sebou, až si navzájem koukáme do očí.

„Přišla jsem tě hlavně zachránit! Jsi tu přes měsíc,” naléhám se starostí.

„Ne Alex, mě už nechej....zaměř se na ně. Zabraň konci vesmíru!” žádá mě s ještě větší naléhavostí než já. A až teď mi došel význam slov.

„Konec vesmíru? Jak jsi na to přišel?” vytřeštím oči.

„Stráže se prokecli....a je tu ještě něco,” smutně sklopil zrak a ještě zvážil, zda mi to má říct, „Vzpomínáš, jak jsme se tenkrát bavili o naší mámě?”

Nakrčím obočí a snážíc se to pochopit pomalu kývnu.

„Je tady,” povzdechl si.

„Tady jako na vesmírné lodi? Jakto? Vždyť je přes šestnáct let mrtvá a navíc-”

„Dceruško moje, je ještě tolik věcí, co nechápeš,” přerušil mě přicházející hlas bělooké ženy.

„Jak mě můžeš nazývat dceruškou?! Moje máma zemřela v boji!” vyprsknu směrem k ní, když přistoupí k mé cele.

„Tak to abych se už konečně odhalila,” sladce zavrněla, vešla do mé cely, načež se nevědomky znovu přrsunu k bláně a ještě více se na ni natisknu k bratrovi, a asi veprostřed se zastavila. Posléze si sundala kápi.

Bedlivě si ji prohlédnu od shora dolů. Bílé vlasy, bílé oči, vychrtlá postava.....zalapu po dechu a vytřeštím oči.

„Ne!” vykřiknu a přikryji si ústa dlaní. Ty rysy...jsou si jí tak podobné! Kdysi oceánově modré láskyplné oči na mě teď celé bílé shlížely s chladem a poddanstvím a dávno kaštanové vlasy zbělaly.

„Ale ano,” rty stáhla do úšklebku, „byla jsem tenkrát tak hloupá a naivní, když jsem se přidala k Avengers zastavit tu osudnou organizaci Aeroxon pod velením Wafieair. Nakonec stejně chcípla a tak i já s ní. Doteď toho opravdu lituju, měla být spíše na té nepřátelské straně. Ovšem stal se zázrak. Má paní mě vytáhla z hrobu a pomocí temné magie dokázala oživit pod podmínkou, že jí budu sloužit. Kdo by to nebral, že?” uchechtla se a prohrábla si vlasy.

Nemohu uvěřit vlastním očím. Tohle přeci není moje máma, kterou kdysi táta miloval. Ta by se nikdy nepřidala na nepřátelskou stranu! Raději umřela, než aby ji Wafieair dostala!

„Vidím v tvých očích po mně veliké pochybení. Říkám ti však pravdu. A jak jsem již zmínila....byla jsem tenkrát prostě blbá,” jen tak prohodí.

„Takhle by máma nikdy nepřemýšlela, natož takhle mluvila. Možná jsi mou mámou, porodila jsi mne, ale tvé chování nasvědčuje něčemu jinému. Co takový můj táta, Steve Rogers, který tě nade vše miloval! Udělal pro tebe cokoliv! Klidně by se i obětoval, rozkrájel pro tebe! Cožpak už k němu nic necítíš?! Je ti lhostejný?! Celých 16 let, co se o nás staral, velice nad tebou truchlil a jak se mu odvděčíš?! Uneseš jeho děti a jedno z nich málem zabiješ!” se zlostí na ni pohlédnu, jenže něco mě donutí přestat.

Jakmile jsem zmínila Steve, v těch bílých očích prosvitla zářivě modrá a snažila se vytlačit bílou. I vlasy u kořínků měnily barvu na brunet. Pak však zavrtěla hlavou a všechno bylo pryč.

„Ta magie tě úplně pohltila. Nepřemýšlíš svobodnou vůlí,” povzdechnu si a zavrtím hlavou. Tím jí to opět připomenu a barvičky se zase začínají míchat.

„Co jsi to provedla?! Okamžitě to odvolej!” chytila se za hlavu a bolestně zaječela.

„Jen jsem ti přivolala city, to znamená, že k tátovi stále něco cítíš,” jemně se usměju, ale nevydrží mi to dlouho. Její oči zčernají a vrhne se po mně s úmyslem zabít. A jsem v lóji.

Wakanda...

Steve seděl v polorozbořené zasedací místnosti na vcelku nepohodlné židli, ruce měl spojené pod bradou lokty na stole, který byl asi jediný v pořádku téhle místnosti, a nepřítomným pohledem hleděl na jeho dřevěnou desku. Ve stručnosti vypadal jako troska. Mezitím, co ostatní přítomní řešili, co budou dělat dál, vpouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven a přemýšlel, jak tomu mohl zabránit.

„Co na to říkáš Steve?” promluvila k němu Wanda.

Kapitán sebou trhl a rozhlédl se, tím na sebe strhl všechny páry očí, „Co se řeší?” a pak se provinile zeptal.

„Řekněte to od začátku, Starouš vůbec neposlouchal,” protočil očima Tony.

„Jak víme, nepřátelé nějak věděli, že pojedeme pryč a využili příležitosti dobýt věž,” načal král T'Challa. Voják chápavě kývl.

„Naše senzory zachytily signál vaší dcery, co vyzařuje Kámen Duše. Vesmírná loď, na které se náchází, je mezi planetou Xandar a Titan na oběžném páse jejich měsíce,” vysvětlil muž ze Strážců galaxie.

„Takže chcete zaútočit,” vyvodil z toho Steve.

„Zaútočit doslova ne, ” zaváhal Rhoudey.

„Chceme jen osvobodit Alex s Grantem, prozkoumat pomocí senzorů, proti jaké hrozbě budeme stát a následně zmizet,” promluvila Wanda.

„Utéct z boje? Ne,” razantně zavrtěl hlavou symbol Ameriky.

„Steve, nevíme, proti jaké hrozbě stojíme, kdybychom bezhlavě zaútočili, mohli by nás snáze porazit, protože by to čekali,” rozmlouval mu Rhoudey.

„Tak vymyslíme na boj plán. Nikdo nebude klidný do té doby, než hrozbu zneškodníme. Atmosféra bude čím dál tím víc houstnout,” zamračil se blonďák.

„To nepůjde. Už takhle je průšvih, že vědí, kde se nachází samotná Wakanda,” namítnul král.

„Dost!” postavil se Kapitán, „Sam Wilson a Vision přišli o život. Kdo ještě musí umřít, aby jsme se rozhoupali?!”

Hned nastalo hrobové ticho. Tenhle argument od jednoho velícího do sebe něco měl.

„Má pravdu. Díky Kamenu času jsem na řadě,” tiše prohlásil dosud mlčící Strange, jakmile mu došel fakt.

„Nemáme moc lidí,” povzdechl si T'Challa a promnul si kořen nosu.

„Budeme je muset sehnat,” pokrčil rameny Kapitán a v očích bylo vidět, jak mu svitl nápad.

Konečně plán nabral obrátky.

Ahoooj!😇😇😇
Tak jak se vám po mé dovolené kapča líbila?
Uznávám, že má méně slov a je trochu slabší, ale psala jsem ji narychlo, tak pardoon😂😂😂
Jak si vůbec užíváte prázdniny?
U mě ujdou😄😄😄
No nic, jdu spát, tohle mě vyčerpalo po tom lenošení😂😂😂
Dobrou noooc💞💞💞
Vaše Reb💟💟💟

Slova: 1048