➰Shadowhunters-oneshots➰

Gifted

Dva velice dobří přátelé, Jace a Clary, se znají snad už od školky. Půjčovali si navzájem barvičky, opisovali úkoly, dokonce i omalovánky, odmaturovali a chtěli spolu strávit i maturitní ples, ovšem jako přátelé, ale věděl Jace za celá ta léta Claryino největší tajemství?

Je ráno a do maturitního plesu zbývá 9 hodin. Dnes se Jace s Clary rozhodli jen tak poflakovat doma u televize a cpát se popcirnem. Oba dva teď sedí u televize a tiše se cpou, v televizi běží zprávy, ale ani jeden je moc nevnímá. ,,Hele, proč jsme dnes zůstali doma?''ozve se do úplného, avšak příjemného ticha Jace. ,,Aby jsme se mohli připravit na večer, zkrášlit se, a tak. Šprte.''zasmála se Clary a narvala si do pusi další hrst popcornu. ,,Ty a zkrášlit se? Se na sebe koukni do zrcadla, ty nádhero. Máš na tváři drobky.''zachechtal se Jace a ukázal na své tváři, kde je má. Clary se na něj uraženě podívala a procedila skrz plnou pusu popcornu: ,,Sklapni.''začala si zběsile otírat pusu, ale ne a ne setřít nezbedné drobky na tvářích. ,,Ukaž.''řekl otráveně blondýn a přiblížil se ke své kamarádce. Polštářkem svého palce ji drobky z pusy otřel a usměvavě se na ní podíval. Ona mu úsměv opětovala. Oba si vyměnily láskyplné pohledy a opět se od sebe odtáhli. ,,Stejně budu vypadat jako vždy.''promluvil znovu Jace. ,,Jak vypadáš jako vždy?''zasmála se rudovláska a štouchla svého kamaráda do ramene. ,,Jako oběť šikany.'' ,,Blbečku. Já tě nenechám.'' ,,Ne Clary, já to myslím vážně, oni mi nedají pokoj, nedali ani 4 roky, nedají ani dnes.'' ,,Jenže celé ty roky jsi mne neměl pořád u sebe. Dnes ano a já tě jen tak nepustím. '' Tato slova zahřála chlapce u srdce, třeba má pravdu. Možná se  na to vážně dnes vykašlou, i surovci musí mít den volna, doufám. Stejně se bál, i když sám sebe stále ujišťoval, že vše dopadne dobře, ale ta jediná temná myšlenka v zadu jeho mozku, ho stále více otravovala. Oba s Clary sice ve škole nebyli oblíbení, ale byli tam jeden pro druhého. Nejraději by to své nejlepší kamarádce řekl, svěřil se se svými obavami, ale pro Clary to byla výjimečná noc, nemohl to pokazit.

Zprávy: ,,Dnes se v New Yorku na Times Square udál další mutantí útok, při němž byli dva policisté zraněni a známí mutanti Lightwoodovi, co byli přemísťování do vězení se zvýšenou ostrahou uprchli. Jestli je někde uvidíte, hned kontaktujte policii.''

Na obrazovce se objevily dvě fotky pohledných sourozenců a Clary se začala dusit jídlem. ,,Mutanti.''promluvil Jace zhnuseně a Clary se na něj naštvaně, ale zároveň smutně podívala. ,,Jsou jen jiní, než my. To je to takový problém? Taky jsou lidé Jaci...taky mají rodiny, život a právo na něj! Jestli je chceš kvůli jejich schopnostem odsuzovat, tak můžeš klidně jít.'' ,,Woah, ne, promiň Clary, nevěděl jsem, že tě tohle téma tolik bere. Vážně, promiň.''omluvil se blondýn a chytl zrzku za ruku. Uklidnila se, ale stejně jí to žralo

Už byla hodina před zahájením maturitního plesu. Zrzka už panikařila před zrcadlem a blondýn ji pobaveně sledoval. ,,Modré, nebo černé?'' ,,Mně to je jedno Fray, sluší ti všechno.''dívka se trochu začervenala, ale nechtěla to nechat znát, proto znovu nasadila přísný výraz a dala Jaceovi do obličeje šaty. ,,Proč je to pro tebe taková věda, já už jsem oblečený hodinu.'' ,,Já ale šaty nesnáším. Vůbec je nenosím, můj šatník tvoří 50% džíny a 50% kalhoty co nejsou džíny, jen mají dlouhé nohavice.'' ,,Ženský.''šeptnul Jace. ,,Říkal jsi něco Herondale?''křikla po něm dívka a stále si k sobě dával jedny šaty a potom zase druhé. ,,Vem si ty modré. V nich vypadáš jako pravá princezna, taková jsi chtela vždy být, když jsi byla malá, ne?'' ,,Udivuje mne, že si na to vzpomínáš.''řekla příjemně udivená Clary. ,,No jak bych mohl zapomenout, byl jsem tvůj jediný kamarád, takže jsi mne vždy navlékla do růžových šatů a nutila mě s tebou pořádat čajové dýchánky.'' ,, A to jsem si myslela, že jednou můžeš být milý, to kdyby jsi byl tak se asi ve vesmíru ztvoří nová černá díra co?'' ,,Nejspíš.''odpověděl Jace a nevinně se uculil. ,,Máš štěstí, že tě mám ráda.''měla poslední slovo dívka a obrátila se znovu k zrcadlu

,,Hotovo.'' ,,Haleluja, jdeme.''zavelel Jace a chytl svojí kamarádku za ruku, už ji táhl ven z domu, když je zastavila matka Clary. ,,Stát.''oba puberťáci se lekli a zamrzli. ,,Jaci Herondale. Snad se neopovažuješ vzít mou dceru na maturitní ples...bez fotky.''zasmála s na úplném konci Jocelyn a plácla se pobaveně po stehnu. Clary se otráveně podívala na svou mamku a plácla se silou do čela. Jace se jen usmál a sledoval smějící se ženu. ,,Měli jste vidět, jak jste se tvářili.''utřela si imaginární slzu a popadla fotoaparát. ,,Clary, koukej se usmát, nebo budeš zítra bez večeře. Můžeš říct špagety, ty zítra vařím.''zasmála se a namířila na ně foťák ,,Uuuh.''povzdechla si dívka a usmála se. ,,Špagety.''řekl Jace a vyprsknul smíchy. ,,Hihi, počkej až vylezeme ven.''zašeptala skrz křečovitý smích Clary. ,,Co mě tam čeká?''řekl stále křenící se blonďák. ,,To ještě uvidíííš.''sykla dívka a loučila se s mámou. Už vyšli ven a Clary plnou silou nakopla svým podpatkem Jace do zadku. ,,Za co??''zařval Jace a chytl se komicky za zadek. ,,Že se mi blbě tlemíš.''chtěl něco říct, ale opět ho přerušila. ,,A za to...''pokračovala zrzka. ,,Že jsi nechal mou matku, aby si ze mě dělala srandu s tebou a fotila mě a taky za to odpoledne.''na to už Herondale žádné proslovy neměl, měla pravdu. On ví jak moc to nesnáší, ale nemůže si pomoct, dělá se z ní tak krásná sranda, ale to odpolední téma mu stále vrtalo hlavou, chovala se divněji, než obvykle. Jako gentleman otevřel dámě dveře do svého vozu a zasedl za volant, na tuhle noc nezapomene...

Příště přečtete: ,,Jsem ráda, že tu jsi se mnou.'' ,,Já taky.''    ,,Clary!!'' ,,Jaci!! Ne prosím, neubližujte mu!'' ,,Pro boha, Clary? Ty jsi? Já jsem?'' ,,Nejsi monstrum Jaci, jsi jako já.'' ,,Jsou jako moje druhá rodina.'' ,,Proč si mi to neřekla?'' ,,Bála jsem se...''

Pro tento díl vše, byl trochu slabší, ale v příštím se ro pokusím napravit. xD Další část této ''jednodílovky'' vydám déle, ať trochu napínám ten děj. Děkuji za každé přečtení a vote. ❤➰