Ahoj jmenuju se Angie je mi 17 let a měla jsem úplně normální život než se stala jedna nehoda která mi změnila život
Upozorňuji každý někdy začínal a yep tohle je můj první příběh takže je špatnej 😂
✓- opravený děj + pravopis
Byla zábava bydlet u Lea. Bylo to hlavně super mít u sebe Stillese i bráchu. Prostě dokonalý život. Do teď
Současnost „Kluci neházejte s tou moukou" zakřičela jsem na ně.
„Opovažte se dotknout vajec!" řekla jsem výhružně
*prásk* bylo pozdě. Já je asi zabiju, abych vás uvedla do obrazu právě vařím oběd a Lee se Stillem mi chtěli pomoct, ale místo toho tu jenom dělají blbosti.
Po chvíli jsme slyšeli vrčení a vytí? Něco se děje! Všichni jsme ihned vystřelili ze stanu, aby jsme zjsitili co se děje. U hranic byli upíři. Ti upíři co jsme potkali se Summer.
Viděla jsem periferním viděním jak se Lee chystá zakročit. „Počkej já to zvládnu" zastavila jsem ho.
„Ani o tom nepřemýšlej!" ozval se Stilles „Lásko snaž se mi taky někdy věřit" řekla jsem přesvědčivě
„Uhh dobře" řekl nespokojeně Still a já šla k upírům.
„Co chcete?" zeptala jsem se klidně. „Odplatu" řekl ten vůdce
„A za co jako?!" řekla jsem už trochu naštvaně. „Vzala si život jedný naší upírce je čas vzít ho tobě!" řekl absolutně vážně
„Mně? Nemáte šanci." řekla jsem trochu posměšně.
Ten vůdce nijak extra neváhal a hned na mě poslal pár jeho kumpány. Vypadali jako ti nejsilnější.
Chvíli jsme se prali než jsem je nějak zvládla a s odřenýma kolenama jsem se zase ozvala. „Víc toho neumíš?" zasmála jsem se.
Absolutně naštvaně na mě poslal další. Bylo to těžký. Byla jsem dost vyčerpaná z minulýho boje. Z posledních sil jsem se jich zbavila.
Potom se rozhodl poslat další. Věděla jsem že to už nezvládnu. Tak jsem bráchovi poslala jednoduchou zprávu.
'Pomoc'
V tu chvíli ale bylo moc pozdě. Ten vůdce se na mě vrhnul a s nějakými divnými drápy mě škrábl. Padla jsem k zemi a měla jsem pocit že ze mě odchází život. Nedokážu tu popsat, ale bylo to strašný. Poslední věc co jsem viděla bylo jak ke mně Stilles a Lee běží. Pak jenom temnotu.
Objevila jsem v nějaký místnosti. Byl tam stůl, dvě židle a nad tím žárovka, která tak trochu svítila. Rozhodla jsem se dojít k tomu světlu, ale co blíž jsem byla tím světlo míň svítilo.
Když jsem došla k onomu světlu. Zhaslo. V tu chvíli jsem se cítila tak bezmocně jako kdyby část mě umřela. Moje nohy se mě rozhodli zradit a já se sesunula k zemi.
*****
Absolutně zpocená jsem se vzbudila. Podle hodin jsem zjsitila že byli 3 ráno. Pomalu jsem se zvedla z postele a došla jsem k zrcadlu. Vypadala jsem strašlivě. Vyšla jsem ze stanu a pokusila jsem se proměnit. Nešlo to!
„Co se děje?" prolítlo mi hlavou.
Něco mě napadlo. Rychle jsem se vrátila k tomu zrcadlu a zkusila rozsvítit moje oči. Nešlo to!
To znamená že už nejsem vlkodlak?! Vysvětlovalo by to ten pocit když jsem mela pocit že ze mě odešle život + ten pocit když jsem cítila jak část mě zemřela. Moje vlkodlačí část! Ihned jsem běžela k mytínce kde jsem se sesunula na lavičku. Tohle nemůže být pravda!
Po chvíli mě napadlo spojit se s rodiči třeba vědí co se děje. Začala jsem usilovně přemýšlet jak je vidím před sebou a povedlo se tak na půl. Objevila jsem se v nějaký bílý místnosti, ale místo mých rodičů tam bylo asi 10 lidí. Všichni jednohlasně řekli jednu větu.
„Zklamala jsi!"
„Co?! Kdo jste?! Co jsem udělala?!" chrlila jsem otázky. „My jsme pravý alfy a ty jsi taky byla než si to pokazila! Kvůli tvýmu egu tu teď bude chaos!" řekl jeden z nich dost naštvaně.
Já vím že bych měla přemýšlet o jiných věcí, ale nechybí tu jeden? Ten přede mnou?
Všichni začali mizet. Když zmizel poslední objevila jsem zase v realitě.
Co mám teď dělat?!
Nijak extra jsem nepřemýšlela nad tím co dělám a rozeběhla jsem se nějakým směrem do lesa ve kterým jsem dost bloudila než jsem se z něho dostala. Objevila jsem se na útesu pod kterým byl další les. Byla to nádhera!
Sedla jsem si na kraj a dívala se na tu krásu přírody.
Dobře asi je čas jít. Je mi zima a pokud se už Lee nebo Stilles vzbudil tak budou mít starost kde jsem. Zvedla jsem se, ale nějak mi podklouzla noha a já čekala na ten tvrdý dopad dolů. Na konec mýho dost špatnýho života, ale někdo mě chytil a vytáhl nahoru.
„Díky za záchranu" řekla jsem po chvíli nějakýmu klukovi, kterýmu mohlo být tak 20. Nevypadal nějak extra mladě, ale zase nevypadal staře.
„Nemáš zač" usmál se. O můj bože. Ten jeho úsměv? Co si budem povídat vypadal dost sexy. Co to tu zas melu?! Mám Stillese!
„Jo jinak jsem Tayler, ale spíš se mi říká Tay" dodal
„Těší mě Tayi. Já jsem Angie." řekla jsem „Jo já vím" zamumlal neslyšně, ale já to slyšela.
„Co jak to můžeš vědět?" zeptala jsem se dost zmateně. „Byl jsem předposlední pravá alfa a vlastně tu jsem kvůli tobě" povzdechl si
„Cože?" řekla jsem ještě víc zmateně.
Vítám vás u další části. Já vím je chaotická, ale líp to už nenapíšu D: Doufám že i tak se líbila <3
Tay
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
