Můj Vlkodlačí Život ✓

8.Kapča✓

Když už jsme dojedli ten 'oběd' tak se u vchodu do jídelny sešli všichni vedoucí

„Takže děcka jelikož o vás musíme zjistit pár věcí tak budete muset chodit po dvojicích do zdravotky děkuju za chvíli pozornosti "řekla myslím že Lisa.

Potom jsem se podívala na Thea, který se na mě podíval s jiskrou v oči a já asi pochopila co chce

„No jo no" řekla jsem a povzdechla jsem si. Ani ne kvůli tomu že tam musím jít s Theem. Problém je spíš v tom že nenávidím doktory a jakýkoliv vyšetření.
„Díky An. Počkáme, aby jsme šli poslední, protože se tam teď začnou všichni tlačit "řekl a ušklíbl se

„To je dobrej nápad " odpověděla jsem a k tomu se zasmála, protože měl pravdu jako jediní jsme seděli u stolu ostatní se tlačili u východu.

******

Asi po půl hodině jsme byli na řadě my

Šli jsme tam ale já mám prostě štěstí s tou zemí a někdo do mě strčil a já se zase pozdravila se zemí, ale Theo šel vedle mě kdo mě potom strčil?

„Dávej si pozor kam chodíš ty blbko" ozval se ten blbec chtěla jsem po něm už něco zařvat ale Theo mě zastavil a pomohl mi vstát

Když okolo mě ten idiot prošel tak mě ještě schválně strčil do ramene a já se zas málem přivítala se zemí ale Theo mě rychle zachytil

„Díky " poděkovala jsem a usmála se „Vpoho" odpověděl a popostrčil mě.

Zdravotka vypadala normálně prostě pokoje kde byly dvě lehátka a mezi nimi taková záclona a ještě dvě doktorky

„Dobrý den pojďte si sednout na ty lehátka"řekla jedna z těch doktorek oba jsme si šli sednout na lehátka

Ptali se nás na nějaký otázky, ale potom se zeptala na jednu otázku na kterou se mi moc odpovídat nechtělo. Vlastně vůbec se mi na ní nechtělo odpovídat.
„Kdy jste se proměnila a jak? "

„Uhm.. kousnutím a včera poprvé" řekla jsem a ta doktorka se na mě podívala zkoumavým pohledem „Tak jo proměňte se "řekla a něco si napsala do jejích papírů.

Začala jsem přemýšlet jak jsem vlkodlak a zase jsem pocítila strašnou bolest a lámání kostí. Po chvíli ty muka přestali a já se proměnila v krásnou bílou vlčici

Ta doktorka se na mě podívala a něco si napsala do papíru co držela
„Projděte se" řekla a já udělala první,druhý,třetí krok a pak jsem málem spadla ale nějak jsem to ustála

Pak na mě kývla a já tušila že už chce abych se proměnila zpět zas jsem myslela na to jak jsem člověk a samozřejmě velká bolest a byla jsem člověk
Poté doktorka řekla abych šla s Theem zpátky do jídelny takže jsme šli a cestou si povídali.

Když jsme se dostali do jídelny tak jsme si sedli na naše místo, kde jsme seděli předtím a zase si povídali. Theo má hodně vtipných historek, který ráda poslouchám a směju se u nich.

„Tak jo klid!" ozval se jeden z vedoucí. Myslím že Sebastian?

Všichni se utišili. Až mě překvapilo jak rychle a že se vůbec utišili.

„Je ještě pár hodin do večeře takže si zahrajete vybíjenou." řekl velice špatný nápad Lucas nebo Sebastian... vypadají velmi podobně.

Jídelnou se ozval hlasitý jekot. Jakože se to dětem líbí. Bohužel ja byla výjimka. Nenáviděla jsme jakýkoliv míčový hry. Neříkám že mi nejdou. Jenom je prostě nemám v lásce.

„Rozdělili jsme vás na 3 skupiny.
První skupina jsou děti od 9-12 let.
Druhá skupina jsou děti od 13-15 a
Třetí skupina jsou děti od 16-18
Takže ti co jsou v první skupině jdou s námi a ostatní tu čekají" dokončila svoje vysvětlovaní Lisa a malý děti hned vyskočili na nohy a šťastně utíkali za Lisou zatím co já přemýšlela jak odtud co nejrychleji utéct.

Po chvíli se Lisa vrátila a zavolala si k sobě druhou skupinu. Takže se ta jídelna docela vyprázdnila.

Když už jsem si myslela že to nemůže být horší mi něco narazilo do hlavy. Bůh mě vážně nenávidí.
Podívala jsem se za sebe a viděla jsem toho Idiota s jeho partou jak se smějí a pode mnou kus chleba.

To vážně?! Tihle měli odejít s 1. skupinou!

„Vážně vtipný" odfrkla jsem si a dál to neřešila dokud mě zase něco nepraštilo do hlavy. To už moje nervy nedaly a já se prudce zvedla až ta židle na, který jsem seděla málem spadla.

Otočila jsem se k tomu idiotovi a došla těch pár kroků k němu.

„Nech. Toho" procedila jsem skrz zatnuté zuby.

„Nebo co?" ušklíbl se

„Nebo se ti pomstím a věř že to nechceš" sladce jsem se na něj usmála - samozřejmě falešně.

„Bububu to se teda bojím" zasmál se Stilles a i jeho parta.

„To bys měl" zašeptala když už jsem byla na cestě k Theovi.

Naštěstí to Theo nijak extra neřešil a já čekala než zase přijde Lisa a odvede si i nás. Což se za 5 minut stalo a my šli na nějaký odlehlý hřiště.

Byly tu i koše na basket. Takže tu někdy asi budeme hrát i basket.

„Tak jo kapitáni budou Angie Black a Theo Smith" řekla Lisa zatím co si četla nějaký papíry.

Ne jen to ne!

Podívala jsem se na Theo, který se na mě smutně podíval a oba jsme si stoupli trochu dál od ostatních.

Nikoho jsem tu neznala. Takže jsem zvolila taktiku budu si vybírat kohokoliv jen ne Stillese a jeho partu.

S Theem jsme si dali kámen, nůžky, papír teď. Co jsem vyhrála takže jsem si volila první.

Prvního jsem zvolila nějakýho roztomilýho blondýna s vypracovanými rucemi cože se bude hodit.

Theo si zvolil nějakou brunetku. Myslím že Sam! A takhle to šlo dokola dokud tam nezbyl jen Stilles a jeho parta, kterou jsme si nějak rozdělili.

Byli tam poslední dva kluci - Stilles a nějaký brunet. Theo se rozhodl zvolit si Stillese za což jsem byla extrémně ráda a brunet šel ke mně.

Chvíli potom co jsme se rozdělili přišel Lukas, který na nás dával pozor.
Míč měl Theův tým, protože my měli o jednoho člověka navíc.

Jako kapitána s kterým si budeme přehazovat míč jsem zvolila blonďatýho kluka, který vypadal na to že jeho roli zvládne dobře.

Theo jako kapitána vybral nějakýho černo vlasýho, pěknýho kluka.

Hra mohla začít a protější tým měl štěstí takže se jim povedlo si 3x přehodit takže mohli vybíjet.

Hned co to jejich kapitán po třetí chytil hned pálil. Na mě a já to dokázala chytit takže jsme měli míč.

Taky se nám hned povedlo si 3x přehodit takže to bylo dost vyrovnaný.

Náš kapitán hned co si nabil nepálil a přehodil to nám. Chytil to nějaký kluk, který hned pálil, ale pro naši smůlu to chytili. Přesněji Stilles to chytil což znamenalo že měl nabito a mně to nedošlo. Samozřejmě hned pálil po mě a já nedávala pozor.

Z mýho pohledu bych to popsala že jsem se zrovna dívala na jeden z postranních košů na basket, ale najednou jsem ucítila bolest a všechno se zatemnilo. Poté si už nic nepamatuji.

Ahoj lidi vítám vás u další kapitoly a doufám že se líbila