Můj Vlkodlačí Život ✓

16.Kapča✓

Probudila jsem se dost nevyspalá, protože jsem skoro vůbec nespala.
No jo no než jsem došla do tábora. Ještě jsem si dlouho povídala s bráchou museli jsme holt ten čas kdy jsme nebyli spolu dohnat.

Bylo asi 6 ráno takže furt hodně času.
Holky spaly a ja je neplánovala budit. Ještě mají čas do budíku

Asi se půjdu projít. Rychle jsem na sebe nevlékla nějakou mikinu a šla jsem směrem do lesa.
Bylo to uklidňující...to ticho.

Zrovna když jsem procházela kolem chatky kde byl Stilles a ta jeho parta jsem si všimla že mají otevřené dveře.
Potichu jsem je otevřela. Všichni spali...

Mám nápad...

Zase jsem ty dveře trochu zavřela a běžela do chatky kde jsem vzbudila holky a seznámila je s plánem nějak extra neprotestovali, ale to buzení bylo trochu bolestivý. Pro mě.

Náš plán je jednoduchý každá si vzala nějaký ten vodoodolný make-up a namalujeme kluky lehký, ale přitom ďábelský plán..

Potichu jsme se přikradli do jejich chatky a začali s mistrovským dílem.
Za nějakých 20 minut jsme měli hotovo. Vypadali velice nádherně.

Rychle jsme si všechno sbalili a hned co jsme vyšli z chatky dostali takovej záchvat smíchu.
Radši jsme potom běželi do chatky, protože za 10 minut má být snídaně a budíček.

Já na sebe rychle nevlíkla černé džíny a triko ve stejný barvě s nápisem 'Just do nothing'

Pak jsem se ještě trochu namalovala a mohli jsme jít.
Jenomže se mi nedařila udělat linka takže na mě holky museli čekat.

Jako poslední jsme běželi k jídelně. Když jsme se blížili slyšeli jsme jak se celou jídelnou ozýval smích, pištění a křičení.

Rychle jsme se dostali k jídelně kde jsme uviděli důvod toho hluku.

Kluci.

Všichni se tam smáli a my taky než nás zmerčili.

„Holky.... myslím ze je čas zdrhat" řekla jsem když se rozešli naším směrem.

Všechny jsme nasadili takovej sprint, ale kluci byly rychlejší a po chvíli nás chytili.

Stilles si mě hodil přes rameno jak nějaký pytel brambor.
Bože jsme lidi ne domorodci..!

Hodila jsem trochu očko po holkách který na tom byly stejně a sakra....
Za chvíli jsme byly u nich v chatce kde si nás hodili na postele a začli lochtat

„B-bože n-n-nechte toho" dostala jsem ze sebe

„Co za to?" zeptal se Still a přestal mě lochtat...

„Ja nevím...nic?" uchechtla jsem se...

„Tak to ne" ušklíbl se Stilles a začal lochtat znovu

„D-dobře sundáme v-vám t-to" vydechla jsem vážně z posledních sil

„Správná odpověď" ušklíbl se Stilles

Rychle jsem se zvedla do sedu a pobírala do plic nějaký ten vzduch, protože jsem ho potřebovala jako sůl.

„Za 5 minut přijdeme" řekla jsem chytla holky za ruce a rychle běžela do naší chatky. Nemuseli jsme běžet nějak daleko přece jenom máme je skoro vedle sebe.

Když jsme konečně došli do chatky svalili jsme se na postele. Každá byla ponořená do svých myšlenek.

„Chce se vám jim to sundat z toho obličeje" nadhodila jsem

„Upřímně? Ne" řekla Sam

„Asi tak no" dodala Charlie...

„Vtom případě se musíme schovat...." řekla jsem svoji myšlenku na hlas...

„Ale kam? Všude nás najdou" řekla zoufale Lie

„Možná znám místo kde nás nemají šanci najít" zazubila jsem se

„Holky můžeme jít k mému bráchovi. Potom vám o něm řeknu" usmála jsem se

Ihned jsem vystřelila z chatky a nenápadně se vyplížila za chatku...
Za chvíli se přidaly i holky za co jsem byla ráda.

Šli jsme kousek lesem než jsme se dostali k mýtince.
Holky byly uchváceny je to prostě magický místo.

„Pojďte...musíme jít nebo si všimnou že jsme pryč a půjdou nás hledat" řekla jsem a šla cestou, která se mi vryla do paměti.

Holky mě následovali. Za pár minut jsme byly u tábora. Smečka se hned začala stavit do bojových pozic.

Naštěstí si bratr všimnul že není něco v pořádku tak vyšel ze stanu a šel za náma.

„Co se děje?" zeptal se

„No napadlo mě že bych tě mohla navštívit" usmála jsem se

„Jo a tohle je Charlie a Summer" dodala jsem rychle

„Aha...v tom případě vítejte" ušklíbl se brácha a smečku uklidnil.

Pohled Stilles
„Kde jsou tak dlouho?" zeptal jsem se kluků

„Nemohli někam odejít?" řekl nahlas Josh svoji myšlenku

„Nevím...nepůjdeme se podívat do jejich chatky?" zeptal jsem se

„Jdeme!" řekl Josh

Nemuseli jsme chodit daleko. Josh šel první a otevřel dveře

„Nejsou tu!" zakřičel Josh

„Musí být!" řekl Matt

„Nejsou tu. Utekli!" řekl Josh