Můj Vlkodlačí Život ✓

24.Kapča✓

„Ta alfa, která všechny zradila a potom zmizela?" zeptala jsem s překvapeně

„Takže to se o mně říká?" řekl zoufala a sedl si na pařez.

„Jo?" odpověděla jsem otázkou.

„Já tu nejsem ten zrádce. Když jsem vládnul byla skupinka vlkodlaků, která mě moc nemusela a snažili se mě sesadit z vlády. Spojily se s upíry a povedlo se jim to." dal si obličej do rukou.

Sedla jsem si naproti němu a chlácholivě ho pohladila po rameni a jeho ruce z obličeje sundala. Najednou jsme byli tak blízko u sebe a mě napadlo tu vzdálenost překonat a políbit ho.

Ano slyšíte správně. Já ta, která má milujícího kluka tu právě líbí kluka, kterýho vidí poprvý v životě.

Začal spolupracovat a co si budeme povídat. Líbal božsky.
Po chvíli jako bych se dostala z tranzu a rychle se od něho odtrhla, ale můj plán byl přerušen když si mě přitáhnul zpět a začal znovu líbat.
Šmejd jeden.

Když nám došel vzduch odtrhli jsme od sebe oba a já od něho odstoupila.
„Budeme dělat že se tohle nikdy nestalo dobře?" řekla jsem dost vynervovaně. Pravě jsem podvedla Stillese. Panebože.

„Uhm... dobře" odpověděl překvapeně.
„Asi by jsme už měli jít." řeknu po chvíli

„Kam?" zeptal se
„Do tábora, je to něco jako můj domov" řekla jsem ledabyle a šla jsem směrem, kterým jsem měla pocit že se jde k mýtince

Celý tohle pro mě bylo divné. Přijdu o moc. Poté potkám pravé alfy, které mi potvrdí že jsem zklamala a celý ty dny nervováni jestli přežiju proměnu byly k ničemu! Všechno bylo k ničemu, kvůli nějakýmu idiotovi, kterýmu jsem zabila upíra.

A pak se tu z čista jasna objeví před - poslední alfa s informací že se historie píše špatně a nějak mě očaruje a já ho prostě políbím ikdyž mám šťastný vztah! Já kráva! Proč jsem to udělala?!

„Jak si se tu vůbec objevil a kde si ty staletí byl?" zeptala jsem se na otázku, která mě dost zajímala.

„Žil jsem dost na volný noze. Hned co si se narodila tak jsem věděl že jsi jiná. Dával jsem na tebe pozor. Celou dobu jsem byl s tebou a chránil tě. Než to za mě převzal Stilles" usmál se.

„Počkat kolik ti je let?" zeptala jsem se malinko vystrašeně.

„Fyzicky 22, ale jinak mi je něco přes 400 let" povzdechl si.

„Ou...a tebe nezabili? Já myslela že když tě zesadili tak tě rovnou i zabili" řekla jsem svoji myšlenku nahlas.

„Noo snažili se, ale bránil jsem se dokud to nevzdali." mykl rameny.

Ahoj guys vítám vás u další kapči. Bohužel je kratší, ale pokusím se udělat zase nějakou delší. Doufám že se líbila <3