Můj Vlkodlačí Život ✓

17.Kapča✓

„Přemýšlejte kde můžou být?" řekl jsem dost zoufale

„Museli utéct někam pryč z tábora...museli vědět že je půjdeme hledat" řekl Matt chytrou myšlenku.

„Ano! Asi vím kde jsou. Matte jsi genius" řekl jsem když mi došlo že tu je mýtinka.

„Pánové za mnou" ušklíbl jsem se a běžel směrem k jezírku.

Je to magický místo...

„O.Můj.Bože" vypadá to tu dokonale žasl Matt a Josh ho podporoval otevřenou pusou... bože to je dvojka...

„Nejsou tu" svalil jsem se na lavičku a přemýšlel kde by ještě mohli jít
Za chvíli se ozvala písnička pro mě docela známá

„Nevím jak vy, ale já bych šel třeba tamtím směrem jak je tam ten velký kámen" řekl už zoufale Josh

„Můžeme to zkusit" zvedl jsem se z lavičky a vydal se tím směrem.

Pohled Angie
Tábor za chvíli končí a já nevím kde budu bydlet Lee mi nabízel ať bydlím tady, ale nevím.

„Země volá Angie" lusknula mi před očima Charlie

„Co?" řekla jsem

„Ptali jsme se kde budeš potom bydlet.
Jakože ať víme kam tě máme jezdit navštěvovat" mrkla na mě Sam

„Nooo...napadlo mě že by-" nestihla jsem to doříct, protože se z venku ozvalo vrčení.
Lee ihned vystartoval ze stanu a my s holkama taky.

Po chvíli se celá smečka začala válet smíchy a brácha nebyl od smíchu daleko, ale přece jenom je alfa a musí mít nějaký to vychování.

Abych vám osvětlila situaci. Přišli kluci ještě s tím naším dílem na obličejích.

Když se všichni uklidnili začali se zase stavit do bojových pozic.
Všimla jsem jsi že brácha jde tím směrem vyřešit to, ale zastavila jsem ho...

„Tohle vyřídím já" poslala jsem bráchovi zprávu přes myšlenky. Další schopnost vlkodlaků.

Šla jsem ladnou chůzí kolem vlků než jsem došla před ně a před kluky.

„Nejste tu vítani měli by jste jít" řekla jsem s klidem
„Něco jste slíbili. Dodržte to!" řekl už trochu víc naštvaně Matt
„Hm... nějak se mi nechce" řekla jsem provokativně

Už jsem se chystala na odchod když v tom mi zabránila nějaká ruka na mým zápěstí. Naštvaně jsem se otočila a všimla si Stilla jak mě drží za ruku.

„Pusť mě" zavrčela jsem

„Nejak se mi nechce" řekl stejně provokativně jako já před chvílí.
Zmetek jeden...

Chvíli jsme se na sebe jen tak dívali...v tu chvíli nedával pozor tak jsem se mu vytrhla a rychle couvla.

„Měli by jste jít" řekla jsem svoje poslední slova než jsem se otočila prošla kolem bráchy a holek a mířila si to ke stanu.

Něco se stalo. Myslím že starý city zase vyplavaly na povrch.
Ach je to strašně složitý.