Můj Vlkodlačí Život ✓

21.Kapča✓

„Jack Parker" hned co to dořekl projela mnou bolest. Psychická bolest.

„Jsi vpoho Angie?" zeptala se Charlie
„Jojo. Musím ještě označkovat pár lidí takže budu muset jít" řekla jsem první lež a hodně rychle odešla. Musím ho vidět. Není možnost že to je TEN Jack Parker.

Znám Jacka dobře. Mohl mě sledovat když jsem odcházela z tábora. Bože může být kdekoliv, ale prvně zkusím mýtinku myslím že tam bude.

Hned co jsem se blížila zmerčila jsem nějakou postavu. Myslím že to je jasný. Pomalu jsem došla k oné postavě. Všechny vzpomínky mě zase pohltily.

„Co tu děláš?" začala jsem klidně

„Taky tě rád vidím" řekl s úšklebkem na tváři
„Ale já tebe ne!" zakricela jsem

„Víš jak těžký tě bylo vymazat z mýho života?! Víš kolik nocí jsem kvůli tobě probrečela?! Víš vůbec jak moc jsi mi ublížil?! Samozřejmě že ne byl a vždycky budeš jenom člověk co myslí sám na sebe!" řekla jsem a pár neposlušných slz mi steklo po tváři.

„Panebože to jsem nevěděl" řekl smutně, ale ja věděla že to jenom hraje. Chytil mě za ruce. Tak že jsem se mu nemohla vyvléknout.

„Dej mi ještě jednu šanci! Uvidíš že jsem se změnil!" usmál se sladce Jack. Milovala jsem ten úsměv! Milovala jsem každou část Jacka, ale to je minulost!

„Táhni do háje. Už tě nikdy nechci vidět!" řekla jsem už klidně a rychle odtamtud zmizela.

Asi nic nechápete a ani se vám nedivím. Jack je můj ex. Bylo mi 15 a doopravdy jsem ho milovala. Jenomže potom mě podvedl a já na to nikdy nezapomněla.

Tak jo potřebuju se trochu odreagovat. Myslím že alkohol postačí. Podívala jsem se na mobil a zjsitila jsem že je čas svačiny takže nikdo nebude v naší chatce. Zkontrovala jsem to oknem a měla jsem pravdu. Rychle jsem se dostala dovnitř vzala nějakou flašku alkoholu od Charlie a běžele někam do lesa.

Když už jsem byla hodně daleko tak jsem vylezla na nějaký strom a otevřela si flašku rumu. Pořádně jsem se napila a zavzpomínala si na starý časy. Na dobrý starý časy kdy vlkodlaci pro mě byli jenom mýtické stvoření z legend a pohádky.

Chybí mi to.

Napila jsem se ještě víc a opřela se hlavou o kmen stromu.
Po nějaký tý době jsem si všimla že mi už po několikátý zvoní mobil. Podívala jsem na mobil a zjistila jsem že mám několik zmeškaných hovorů od Stillese a holek.

Mobil jsem vypnula a dál sledovala krásu lesa. Nejsem si jistá jestli jsem mluvila já nebo za mě mluvil alkohol. Myslím že alkohol.

Po nějaký době ticha jsem si všimla Summer jak jde pode mnou a křičí moje jméno.

Achh proč? Dívala jsem se jak jde dál, než jsem si všimla jak se něco mihlo v dáli i Sam si toho všimla.

Asi nějaký zvíře.

Můj typ nebyl správný a kolem Summer se udělal kroužek z upírů.
Sakra!
„Ale koho pak to tu máme" zeptal se jeden z nich. Vypadal jako vůdce.

„Prisla jsem v míru. Hledám tu kámošku. Neviděli jste ji?" zeptala se mírumilovně Summer

„V míru? Haha tak to určitě. Jess je tvoje" zasmál se a jedna z upírek zaútočila na Sam.
Musím zasáhnout!

Seskočila jsem ze stromu za tou upirkou a zlomila ji vaz.

„Nešahejte. Na. Moji. Kámošku" na každý slovo jsem si dala záležet, aby věděli že je čas odejít!

Ten vůdce se na mě podíval vraždícím pohledem a já zavrčela.
„Jdeme" řekl po chvíli a všichni odešli.

„Vsechno vpoho?" otočila jsem se na Sam
„Asi jo" řekla vystrašeně

„Pojď vrátíme se" řekla jsem a vydala se směrem k táboru.

******

Došli jsme k naší chatce, ale než jsme tam vstoupili musela jsem si něco zařídit.

Prosím neříkej nikomu nic

Poslala jsem ji moji zprávu.
Naštěstí se usmála. Takže asi její odpověď byla 'ano'

Otevřela jsem dveře a vyskytl se mi pohled na Charlie a Thea jak si vyměňují sliny. Bože.

Asi by jsme měli jít.

Další zpráva.
Sam na mě kývla a my šli k Stillovi.

Kratší kapitola, kde jsem zase musela udělat jednodílný drama. Ach všem se omlouvám, ale už moc nevím o čem tu psát :(