Můj Vlkodlačí Život ✓

15.Kapča✓

Probudila jsem se v nějaký posteli? Počkat co?

V posteli?!

Prudce jsem se zvedla ale nějaká ruka mě zatlačila zpět

Střelila jsem po tý osobě hodně naštvaný pohled

Byla to nějaká holka, asi v mých letech možná starší nevím

„Jen lež musíš odpočívat, aby jsi se zahojila.." řekla milým hlasem a usmála se

„Kdo jsi? Co tu dělám a co se stalo?" vychrlila jsem rychle protože jsem si nic nepamatovala....

„Ja jsem Mia...." začala...

„Přišla jsi na naše území a my mysleli že jsi nepřítel tak jsme tě chtěli zabít, ale pak nás náš alfa zastavil a tak si vlastně přežila... kdyby nepřišel byla by jsi mrtvá" odpověděla mi na všechny otázky, ale pár mi jich přidala.

„Jinak hned co se trochu uzdravíš bude chtít s tebou Alfa mluvit.."dodala a odešla.

Prostě odešla a já furt musela přemýšlet proč je ten alfa zastavil zná mě? Nebo jen tak?

Aghrr tolik otázek a žádný odpovědi to mě na tom štvalo nejvíc žádný odpovědi...

Byla jsem přikrytá nějakou dekou tu jsem ze sebe shodila a všimla si hnusnýho zranění na noze bylo to na stehně.
Kousanec z boje, ani nechci vidět jak dopadl ten s kým jsem se prala.

Neřešila jsem to a vstala z postele. Dělalo mi to trochu problém došlápnout na tu nohu, ale nic co bych nezvládla.

Až teď jsem si všimla že sem ve větším stanu.
Taky jsem si všimla zrcadla tak jsem k němu došla a viděla sebe. Kousanec na stehně a krku ten na krku byl hluboký. Cítím že se hojí, ale tak na několik hodin to bude.

Nadechla jsem se a vyšla z toho stanu...

Všude kolem mě byly další stany, ale určitě ne takový v jakým sem byla já. Byly menší o dost menší a předemnou dost lidí nebo vlků kteří něco dělali.

Rozhlédla jsem se jestli třeba neuvidím Miu, ale místo toho jsem si všimla docela nabušenýho chlapa který ke mě míří...dost naštvaně .

Dělala jsem že ho nevidím než ke mě došel. Chytil mě pod krkem a dusil mě. Nemohla jsem se nadechnout už jsem viděla jeho pěst jak míří k mému obličeji.

To je můj konec...zavřela jsem oči a čekala jen na ten náraz, ale on nepřišel... místo toho jeho tisk povolil a já spadla na zem.

Otevřela jsem oči a lapala po dechu. Ten chlápek mě už nedržel pod krkem místo toho se pral s nějakým klukem. Řekla bych o 3-4 roky starší než já

Když už jsem mohla normálně dýchat tak jsem si všimla že ten nabušenej chlápek odchází a ten kluk se ke mě blíží.

Když se přiblížil tak si mě změřil pohledem.

„Asi půjdeme dovnitř" řekl a já se teda vydala za ním dovnitř

„Sedni si" ukázal na postel, na který jsem předtím ležela zatím co on si sedl na postel na proti té mé.

„Asi máš hodně otázek...ptej se" řekl a tím přerušil můj tok myšlenek o tom co se právě stalo.

„Kdo byl ten chlápek?Kdo jsi ty? Proč jsi mě zachránil?" vychrlila jsem ze sebe dost rychle

„Jeden bojovník ze smečky vlastně je z nás nejsilnější... Já jsem Alfa smečky a zachránil jsem tě hlavně, protože si myslím že jsi moje sestra." dořekl a já se na něho podívala pohledem jestli si ze mě dělá srandu

„J-jak je to možný? Vždyť jsem mýho bratra viděla jak ho trhají vlci..." řekla jsem roztřepeně

„Houkačky vlkodlaky vystrašily a oni zdrhli zatím co já utekl do lesích než jsem došel jsem. Byla tu smečka bohužel se špatným Alfou nikdo ho neměl rád. Tak jsem ho zabil a odteď jsem nový alfa" řekl celý příběh v pár slovech, ale to mi jako odpověď stačilo

„Lee? Ani nevíš jak jsi mi chyběl..." ihned jsem mu skočila do náruče a nehodlala ho pustit