Můj Vlkodlačí Život ✓

5.Kapča✓

Když jsem vstoupila do toho "obláčku" tak jsem se objevila na tom stejném místě v nějakým sklepě nebo něčem takovém a když jsem se pořádně podívala tak jsem viděla bílé tlapky jako čerstvý sníh

„Počkat já se proměnila" zaradovala jsem se v mysli

Zkusila jsem se zvednout ale nešlo to, po neustálém zkoušení se nakonec povedlo. Zaradovala jsem se, ale asi předčasně protože jsem se doslova rozplácla na zem

„Super tak ještě jednou" řekla jsem si v mysli a povedlo se mi zvednout o něco dřív než prvně.

Zkusila jsem udělat první krok pak druhý,třetí,čtvrtý a bum zas jsem se rozplácla.

„Čas proměnit se zpět" řekla jsem si v mysli a začala jsem usilovně přemýšlet nad tím jak jsem člověk. Představila jsem si každý detail sebe samí samozřejmě se dostavila stará známá bolest. Bez ní to už prostě nejde.

Viděla jsem svoje nohy, svoje tělo,svoje ruce svoje lidské tělo.

„Já se proměnila" zašeptala jsem neslyšně než jsem upadla do bezvědomí

************

Vzbudil mě nějaký hlasy asi sestřičky?

„Udělala jsem všechny testy co jste řekl a její stav je zcela vpořádku"řekla ta sestra a pak jsem slyšela další hlas asi doktora

„To rád slyším ale teď by jsme jí měly nechat odpočinout,její proměna musela být hodně vyčerpávající když trvala 3 hodiny"řekl a povzdechl si

Poté jsem slyšela bouchnutí dveří.To jsem už otevřela oči a podívala se kolem sebe a neměla jsem u sebe žádný otravný přístroje

„Aspoň nějaký pozitivu" zaradovala jsem se v mysli

Když jsem se tak koukala všimla jsem si že moje noha -kam mě kousnul vlk velký dvakrát jak já- je absolutně vpořádku.... podivný.

Když jsem se podívala na menší stolek u moji postele všimnula jsem si že tam je houska ihned jsem se po ní vrhla protože jsem měla strašný hlad a můj žaludek se taky ozýval.

Zase po sto padesáté omlouvám se za krátkou kapitolu :I