Můj Vlkodlačí Život ✓

12.Kapča✓

Za 10 dní tenhle tábor skončí -konečně- ale do tý doby budu muset zjistit něco o vlkodlacích s červenými oči - Alfách nejdříve začnu u holek třeba něco vědí.

Zrovna teď jsem na obědě a musím jíst něco podobnýho rizotu ale rizoto to vážně není

„Holky??" začala jsem nenápadně „Noo?" ozvala se Charlie

„Alfy jsou vůdci smečky" začala jsem tak nenápadně „A když alfou chci být musím zabít jinou Alfu že??" dořekla jsem svoji myšlenku

„Jo přesně tak ale prý tu je ještě jeden způsob. Nechci být nějak pověrčivá, ale v jedný starý knížce se píše že když vlkodlak buďto omega nebo beta má svoji smečku tak se stane pravou alfou lepší než normální alfa ale ta smečka nesmí být prostě pár vlkodlaků musíš mít k nim pouto ať už kamarádský,rodinný nebo vztahový.

Když zabiješ pravou Alfu tak ji archandělové musí oživit.

Ale pravou alfou se nestaneš ze dne na den to může dokonce trvat i roky a staletí a proto se udělal zákon že tu práva alfa musí být přesně jedno století

Sedět
na takovým trůnu a chránit ostatní svého druhu a až uběhne to jedno století tak se stane další pravou alfou někdo jiný, a přesně tohle trvalo tak prvních 15 století pak se žádný pravý alfy neobjevili pár legend říká že tu poslední pravou Alfu dokonce zabili archandělové protože udělal něco špatného zradil svůj rod a tím se tento proces ukončil

Ale jestliže teď někdo po 5ti století nastoupí na ten trůn tak ani nechci vědět jak silný bude...

Protože to bude jeden z nejsilnějších alf. Jenomže se už o to pokusilo dost vlkodlaků, ale nikomu se to ještě nepovedlo.

A ještě v jedný knížce jsem četla že dítě stvořené z jedný pravý a nepravý alfy se stane tím nejsilnějším vlkodlakem, ale zaprvé kolik vlkodlaků je stvořeno ze dvou vlkodlaků a k tomu alf a ještě k tomu jedný pravý alfy to není možný ta kniha asi jen lže ale to nikdo neví" řekla svůj dlouuhej monolog Charlie

„Charlie neříkej že tomu věříš...jsou to jenom pověry" zasmála se Sam

Hned co to Charlie dořekla mě napadla jedna věc.

Po obědě máme prý hodinu volno a toho jsem chtěla využít.
S holkama jsme šli do chatky a začali si tam povídat spíš si povídali jen holky a já se zatím nenápadně proplížila do lesa díky čemu jsem porušila už dvě pravidla.

Nesmíš do lesa a bez povolení se neproměňuj už jsem se chtěla proměnit ale za jednou chatkou jsem viděla Stille, Joshe a Matta(parta idiotů) tak jsem se tam proplížila a zaposlouchala jsem do jejich rozhovoru

I když neměla bych poslouchat cizí rozhovory, ale tohle je něco jinýho.

„Hej kluci myslím že tu sázku vyhraju" řekl Stilles.
Jaká sázka?
„To ty nevíš" řekl Josh
„Přesně" přitakal Mat
Hm.. divný
„Vsadit se kdo první dostane do postele tak složitýho člověka jako je Angie je těžký oříšek, ale mně se daří. Už jsem ji 2. zachránil a Megan odvedla dobrou práci" zazubí se Stilles

Počkat co?! Sazka o mě? Ta holka co mě strčila byla navedena Stillesem? Nic jsem nechápala. Jediný co jsem věděla že Stilles je pěkný kretén.

Chtěla jsem od tamtud utéct, ale prostě pode mnou musela prasknout větvička což znamenala ihned zmizet nebo budu ve velkým průšvihu.
Cestou když jsem utíkala k záchodům jsem ještě viděla jak se podívali na místo kde jsem byla. Takže to bylo dost těsný.

Cítíla jsem se pěkně mizerně. Zrovna jsem si Stilla oblíbila, ale je to jen bezcitný hajzl.

Prohledávali ještě okolí, ale pak to vzdali a šli do chatky. Za to já se proměnila a běžela do lesa.
Zastavila jsem na takovým hezkým místě na takový mýtince kde byl malý rybník a lavička na kterou jsem si sedla.

Začala jsem přemýšlet a uvědomila jsem si že jsem k němu možná něco začala cítit. Já blbka.

On je minulost a já chc- musím žít přítomností

Znám jeden citát:

Zapomeň na svoji ránu i na bolest vždy se zahojí a zbyde z ní jen jizva, jizva na kterou si pyšný, protože ti připomíná to že si tu bolest překonal.

Sedla jsem si do tureckého sedu a zavřela oči a začali si představovat moje rodiče

Objevila jsem se zase v bílé místnosti a i s mými rodiči
„Zlatíčko potřebuješ nás?? " zeptala se máma svým milým hlasem „J..ja..ja...jak jsem se sem dostala a jak jste se sem dostali vy??" vykoktala jsem dost vystrašeně.

„My jsme s tebou vždycky" řekl táta a poklepal mi na místo kde je srdce „Ah.. mám na vás pár otázek" řekla jsem už trochu klidněji

„Ptej se"řekl táta a přitom chytil mámu za ruku
„Co jste" řekla jsem s kamenou tváří máma se koukla na tátu a ten na ni jen kývl

„Oba jsme vlkodlaci, přesněji alfy" řekla máma a v oči se jí zablízkla slza ještě jsem se na něco chtěla zeptat, ale nešlo to

Rodiče se rozplynuli a ja zůstala sama v bílé místnosti.

Ihned jsem jsem se vrátila zpátky proč musím mít tak zamotaný život?

Později mi došlo že jsem tu jen v tílku a šórtkách a zrovna začalo pršet. Doslova jsem mrzla. Pokusila jsem se zvednout a proměnit se, ale neměla jsem sílu. Jakoby mě to že jsem se dostala k rodičům úplně vyčerpalo.
Zkusila jsem tedy jít po svých, ale moc dlouho jsem nešla a omdlela z vyčerpání a z toho jaká zima mi byla.