Můj Vlkodlačí Život ✓

25.Kapča✓

Když jsme tam dorazili nijak extra pěkně nás nepřivítali. Smečka cítila z Taye alfu což nebylo nejlepší.

Za chvíli si nás naštěstí všiml Lee, který po mně hned střelil pěkně naštvaný pohled, ale smečku uklidnil.

„Můžeš mi říct kde celou dobu jsi?! Víš jak jsem se bál když jsem tě neviděl ve stanu?" vystartoval po mně hned brácha

„Šla jsem se jenom projít a náhodou jsem narazila na pravou alfu. Někdo jako já" řekla jsem šťastně

„Hm... dobře, ale už to nedělej vážně jsem se o tobe bál" povolil brácha.
„Kde je Stilles? A ubytuješ našeho novýho hosta?" dodala jsem ještě

„Myslím že je ve vašem stanu a jo jasně" usmál se Lee a já se vydala do našeho stanu.

Vtrhla jsem tam, ale to jsem dělat vážně neměla. Vyskytl se mi pohled na Stillese a Miu (holka z kapitoly kde Angie poprvý vidí svýho bratra) jak se líbají.

Jak mohl?!

„Ty hajzle" vykřikla jsem zoufala a po tváři mi sjela slza.
Ihned jsem odtamtud vypadla a běžela jsem k útesu.

******

Pohled Stilla
Dobře tohle jsem dost pokazil. Sakra! Mia někam běžela a já se zatím rozhodl přivítat s naším novým hostem.

Došel jsem do jednoho stanu, který byl dost dlouho neobydlenej a bingo! Seděl tam a četl si.

„Ahoj jsem Stilles" začal jsem přátelsky

„Ahoj? Já jsem Tyler, ale spíš se mi říká Tay" odpověděl podezřívavě.
„Co tu vůbec děláš?" pokračoval jsem malinko otravnými otázkami

„Jsem tu pomoct Angie. Přišla o moc. Přišla a možnost být vlkodlakem. Věděl jsi to vůbec?" zeptal se a propaloval mě pohledem

Cože?

„Aha ne neviděl. Nonic už půjdu tak se měj" řekl jsem zamyšleně a rychle odtamtud zmizel.

Pohled Angie
Konečně jsem doběhla k útesu a sedla si ke kraji, ale trochu dál, protože se znám. Nechala jsem volnost slzám a přemýšlela o tom proč to udělal.

Po chvíli mi někdo dal ruku na rameno a já se extrémně lekla. Reflexně jsem se k onu člověku otočila čelem což jsem dělat neměla, protože jsem zase malém spadla, ale Mia? mě zachránila.

„Prosím vytáhni mě" poprosila jsem

„To by se ti líbilo co? Jsi jenom překážka mezi mnou a Stillesem!" zakřičela a její stisk na moji ruce povolil. Začala jsem padat dolů skrze korun stromů což mi trochu pád zmírnilo, ale i tak když jsem spadla na zem, ucítila jsem extrémní bolest.

Objevila jsem se zase ve známý bílý místnosti. Tentokrát jsem před sebou viděla rodiče. Běžela jsem k nim, ale bylo mi to k ničemu, protože se furt oddalovali. Po chvíli mi došli síly a já se sesunula k zemi.

Začala jsem brečet jako malý děcko.
Nikdy jsem nic nedokázala jsem k ničemu!

„Nevychovali jsme nějakýho zbabělce co se jen tak vzdá!" zahřměl táta
„Ale ano vychovali" zamumlala jsem

„Zlatíčko nevzdej se! Prošla sis už tolika věci že tě tohle prostě nemůže přemoct! Zvedni se a ukaž všem kdo jsi! Ukaž to Mie, Stillesovi a hlavně bráchovi jsi jeho poslední zbytek rodiny nemůžeš ho tu nechat!" ozvala se máma

Snažila jsem se zvednou nebo se vrátit zpět, ale nešlo to proč asi? Ležím mrtvá pod útesem. Všeho se musím vzdát však ani alfa nejsem. Jsem už k ničemu!

Ale má pravdu! Neprošla jsem si tolika věcmi, aby mě teď nějaká taková holka přemohla! Zkusila jsem se zvednout ze země, ale nedařilo se! Pokaždý jsem zase spadla. Až potom jsem se soustředila na všechnu sílu, která ve mně ještě zbyla a zvedla se. Cítila jsem se tak volná. Když jsem seděla na zemi tak jsem cítila jako kdyby mě někdo pevně držel. Utřela jsem si slzy a podívala se na rodiče.

Najednou jsem se cítila celá.

„To je naše holčička!" řekla šťastně máma a já se vrátila zpátky, ale ležela jsem v posteli? Jak?!
Ihned jsem vystřelila do sedu, ale nějaká ruka mě vrátila zpátky do sedu.

„Lež!" řekl vážně Tay

„Neboj už jsem vpoho a dokonce mám zpátky i moc!" řekla jsem šťastně, protože se mi povedlo moc získat zpět. Asi tím že jsem se nevzdala a bojovala do vyčerpaní.

„Uhh no dobře" povzdechl si Tay a pustil mě. Ihned jsem vyběhla ze stanu a díky tomu jsem si získala pozornost všech a hlavně mýho bráchy, který mě propaloval pohledem.

Ignorovala jsem to a rychle vtrhla do našeho stanu kde se zase Stilles ocucával s Miu.
Píchlo mě u srdce z toho pohledu na ně.

„Je konec" zahřměla jsem

Oba se na mě vylekaně otočili.
„J-jak?" řekli jednohlasně.

„S tebou si to vyřídím později" ukázala jsem na Stillese
„ale s tebou si to to vyřídím teď a tady" dodala jsem a ukázala jsem na Miu.

Ihned vytasila drápy a vrhla se po mně. Jejímu chabýmu útoku jsem se vyhla a strčila jsem ji tak že spadla.

„Nemáš šanci" zašeptala jsem a vrhla jsem se po ní
Řekla bych že po chvíli to bylo tak na stejno. Obě jsme byli vyčerpaný a obě jsme byli zranění od tý druhý.

Chtěla mě drápnout do krku, ale naštěstí jsem se tomu vyhla a zkusila jsem stejnou taktiku. Jenomže mně vyšla. Nebylo to tak hluboký že by na místě umřela, ale bylo to hluboký dost na to, aby padla vedle mě.

„Mě nikdy neporazíš" zašeptala jsem a rozsvítila svoje červený oči. Oči alfy.

Ihned jsem šla za bráchou.
„Mám zpátky svoji moc!" zakřičela jsem radostně

„Počkat tys ji neměla?" zeptal se brácha
„Tak nějak" zasmála jsem se
„Tak v tom případě gratuluji." usmál se Lee

„Jo a mohla bych tu spát nechci se vracet do mýho stanu" řekla jsem docela smutně

„Jasně proč ne?" řekl zamyšleně brácha
„Ještě si budu muset něco vyřídit za chvíli přijdu" zakřičela jsem na bráchu když jsem už běžela pryč.

Doběhla jsem k Tayově stanu. Vtrhla jsem dovnitř a všimla jsem si že spí.
„Díky za všechno. Mám tě ráda. Možná i víc než to." zašeptala jsem a rychle odtamtud zase zmizela.

Heeey jsem zpět a omlouvám se za velký zvraty, ale Stilles se mi moc ohrál :(

Toť vše doufám že se kapitola líbila <3