Můj Vlkodlačí Život ✓

4.Kapča✓

Den kdy se má Angie proměnit

Je to tu den kdy se mám proměnit nějaký doktor mi řekl že musím přesvědčit mysl že jsem vlkodlak a prý se proměním. Moc tomu nevěřím, ale bohužel nevlastním příručku 'Jak být správný vlkodlak a jak se proměnit'

Právě jsem v nějakým sklepě ? Nebo něčem podobném je tu několik doktorů, ale za obranným sklem takže bych asi měla začít.

Při tý myšlence jsem si vzpomněla na moji rodinu, na moje přátelé na mojí nejlepší kámošku na mého přítele! Všichni mi budou tak moc chybět, ale pokud se teď proměním už není cesty zpět

Sedla jsem si na lýtka a začala přemýšlet nad tím jak jsem vlkodlak. Představila jsem si každý chlup na mě, každý dráp. Všechny detaily, které mě v tu chvíli napadli.

Po chvíli jsem ocítila jsem strašně velkou bolest. Jako by vám někdo začal lámat každou kost ve vašem těle. Chtěla jsem ať to skončí! Bylo to pro mě peklo.

Moje modlitby byly vyslyšeny a přestala jsem cokoliv cítit.
Objevila jsem se ve strašně velké a bílé místnosti?? N...e bylo to jako bílý nekonečno.

A byly tu dva (něco jako) obláčky jeden byl tmavý a druhý světlý.
Přišla jsem k tomu tmavýmu a viděla mě jak sedím na obědě s Jess s Bryanem. Ať už to je cokoliv vrací mi to smutek...

„Tak jo zajímavý" pomyslela jsem si a šla jsem ke světlýmu v tom jsem viděla vlky ? Smečku několik vlků a ve předu velkou bílou vlčici.

Chvíli jsem přemýšlela nad tím co to může být. Když v tom mi to došlo. Světlý znamená smrt. Nemůžu už být s Bryanem ani s Jess. Maximálně tak po smrti. A tmavý se smečkou je hold moje budoucnost.

Smutně jsem se usmála a šla směrem k tmavýmu obláčku, ale ještě předtím než jsem do něho vstoupila jsem se usmála.

„Takhle to bude lepší" zašeptala jsem si pro sebe a plně vstoupila do tmavýho obláčku.

Zase se omlouvám za krátkou kapitolu :(