Můj Vlkodlačí Život ✓

3.Kapča✓

„Vaše rodina nepřežila.Teda až na vašeho bratra o tom nic nevíme jeho tělo se nenašlo" povzdechl si doktor.

„Jak jako zemřeli ?" zakřičela jsem zlomeně. Co teď budu dělat? Nejsem ani plnoletá to půjdu do děcáku nebo co?!
„Slečno uklidněte se" řekl druhý doktor, který stál spíše vzadu.

„Slečno můžete být ráda že jste přežila aspoň vy,ale-" řekl a najednou zmlkl. Všechno šlo stranou. Typuju že mám nějaký zranění. Díky kterýmu třeba nebudu moct chodit apod.

„Ale?" řekla jsem už o trochu klidněji „Ale stal se z vás vlkodlak což znamená že jste člověk ale můžete se proměnit ve vlka a proto máme podezření že vás bratr byl také vlkodlak a utekl, ale taky nemusel přežít a vy jste takový..." zastavil se jeden z těch doktorů ve svý řeči o tom že jsem vymyšlená postava.

„Takový jiný případ tohle jste měla v rodině měla jste se stát vlkodlakem až v 18 a vaši rodiče byli oba vlkodlaci. Což se ještě nestalo vždy byl jeden vlkodlak a druhý člověk, ale jelikož vás kousli tak se to urychlilo a měla jste asi 20% šanci že přežijete a přežila jste. Což je zajímavý." dokončí monolog druhý doktor

„Jo a v průběhu 5 dní by jste se měla proměnit což ale nemusíte přežít" objasnil mi mojí situaci druhý doktor.

„Jaa-ja a vlkodlak ?" řekla jsem dost vystrašeně. Taky kdo by se mi divil právě mi řekli že jsem vlkodlak. Mýtická postava.

„Ano slečno a teď by jste si měla odpočinout" řekl první doktor a oba odešli

Co budu dělat?! Měla jsem rodinu, která mi celou tu dobu lhala! Pokud doktoři nelžou a já jsem vážně.... vlkodlak...typuju že se musím rozloučit s Jess...Bryanem a rychle odtud zmizet.

Po tváři mi sjela slza a za ní další dokud jsem se nerozbrečela jak malý děcko.

Ne! Musím přestat! Nebudu brečet nejsem slaboch!

Zase se moc omlouvám za krátkou kapitolu, ale časem budou delší<3