Můj Vlkodlačí Život ✓

10.Kapča✓

Právě teď musím stát na nějakým hloupým nástupu kde nás budou rozdělovat do týmů. Modlím se ke všem bohům ať nejsem se Stillesem. To bych vážně nedala.

„Takže ahoj děcka teď vás budem rozdělovat do týmu jste připraveni?"
řekla Maggie rozzařeně

A když všichni zařvali joo tak pokračovala
„Takže budem mít 4 týmy - tým Maggie(já),Sebastian,Lisa a Lukas takže k Lucasovi půjde Lydia Roden,Lukas Hoechlin,Mia... blablabla už jsem moc nevnímala než řekla.

„Angie ke mě" řekla Maggie a já šla tedy za ní pak řekla další jména lidí, který jsem neznala. Theo ,Leo ,Annabel ,Julia, Emily ,Alex ,Kathy ,Brad a Stilles počkat Still neee! ale zas je tu Theo aspoň že tak.

„Nonic děcka týmy máme takže se jděte převlíknout do něčeho sportovního a za pět minut tady" řekla Lisa a všichni se rozutekli zatím co já šla jenom rychlejší chůzí...? Jo tak bych to pojmenovala

Když jsem přišla do chatky tak tam holky už byly. Všechny jsme se převlékli do něčeho sportovního.

Já si vzala klasický černý tílko na úzkých ramínkách a látkový kraťasy

Za to holky si vzaly sportovní podprsenku a podobné kraťasy k tomu sportovní boty značky Nike.

Poté jsme se rychlou chůzí dostali na nástup a zařadili se ke svým týmům

„Takže děcka jelikož tohle je vlkodlačí tábor tak jsme se rozhodli že si zahrajem jednu hru, kde budete muset použít vaše vlčí podoby. Je lehká jde o to že poběžíte do lesa k Lukasovi kterej tam bude čekat dá vám nějakou hádanku a jestli uhádnete tak vám dá papírek kde je náhodný písmeno a znak. Z těch znaků pak vyluštíte jeden papír kde jsou jen znaky. Cestou zpátky poběžíte proměnný" Dokončila svoji řeč asi Meggie.

Ještě říkala jakej tým má svou barvu a my máme žlutou což mi nevadí.
Nějak jsme si rozestavili místa - takhle Still každýmu řekl kolikátý bude - a mě nečekaně dal na konec takže to je vážně super. Idiot jeden

„Takže 3,2,1 teď" zařvala Lisa a všichni vystartovali já si zatím povídala s Theem protože byl předposlední.

Asi po 10-ti minutách jsem konečně šla na řadu já když se už vracel Theo tak mě plácl přes ruku jako štafetu

Zatím jsme byly první rychle jsem vyběhla a plnou rychlostí běžela do předu dokonce jsem předběhla několik dětí z jiných týmů.

Hned co jsem tam doběhla tak jsem rychle odpověděla na lehkou hádanku vzala papírek a pelášila zpátky to by nebylo ono kdyby se něco stalo.

Viděla jsem nějakou holku co stála na takovým menším útesu pod kterým byla voda vypadala že brečí?

I když jsem ji neznala tak jsem se rozhodla ji pomoc.
Rozeběhla jsem se a před ní jsem se proměnila ve člověka

„Stalo se ti něco ?" zeptala jsem se jí „Mě vůbec ne ale, tobě se asi za chvíli něco stane "řekla větu, kterou jsem v tu chvíli nechápala, ale bylo pozdě na to pochopit, protože mě strčila z toho útesu.
Padala jsem a za chvíli jsem cítila že jsem dopadla, protože bolest se zase dostavila.

****

Objevila jsem se ve velice známé bílé místnosti.

Že bych umřela a tohle je nebe? Jestli jo představovala jsem si ho zábavnější
Furt jsem se otáčela dokola jestli jsem něco nepřehlédla jestli tu prostě ještě něco není....

Při mém otáčení jsem si všimla dvou postav vypadaly jako moji rodiče.....což znamená

Že jsem mrtvá.

Zkoušela jsem k nim jít ale nešlo to jako kdybych se hýbala na místě jako kdybych chodila na místě.
Najednou uslyším hlas v mé hlavě

„Bojuj, nevychovali jsme zbabělce teď se zvedni vrať se a ukaž že nejsi srab!"

Kouknula jsem se směrem k rodičům a zašeptala „Budu bojovat nebojte"

Zavřela jsem oči a usilovně jsem přemýšlela nad realitou kde asi jsem
Přemýšlela jsem jak vypadá ten potok nic se nedělo....

Pak mě napadlo...zdravotka... zavřela jsem oči a představila jsem si do detailu jak to tam vypadá.
Nic jsme necítila tak jsem otevřela oči ......

čaaaau lidi vítám vás u další kapitoly dnes malinko delší doufám ze se líbila a čaau 🌈🌈🌟