Výhra a prohra

936 54 5
                                    

„Hele, kluci, právě mi volala máma že mám jít domů, tak čau." řeknu, když položím hovor s Shuri.

„Dobře, tak zítra ve škole." řekne Ned.

Utíkala jsem a u nejbližšího stromu, kde nikdo nebyl, jsem aktivovala oblek stisknutím náramku. Oblek jsem měla během chvilky na sobě a batoh jsem schovala na strom.

„Tak moje první mise!" řeknu nadšeně a pomocí pavučin se rychle dostanu k místu, kde se lupič nachází, Shuri mi poslala přesné souřadnice. Jel po dálnici, kde za ním nejela policie, ale měl na sobě kuklu. Pomocí pavučin jsem na lupiče hodila pavučinovou síť a z motorky ho vzala. Celý provoz začal brzdit, když jsem stála uprostřed dálnice. Po chviličce přijela policie a lupiče si převzala. „To bylo lehčí, než jsem si myslela!" pomyslím si.

„Děkujeme za pomoc, madam. Bez Vás by nám nejspíše pachatel unikl. Jménem policie Vám děkujeme." řekne strážník a podáme si ruku.

„Ty malá potvoro! Kolik ti tak může být? Třináct?" zakřičí rozzlobeně lupič. Ale s výškou měl pravdu, mám ani ne 1,54m.

„Ty nezdvořáku! Dámy se nesmí ptát na věk!" řeknu pobaveně. A pak zrychleně zas zmizím. Po domech jsem se houpala, než jsem se dostala k parku, bylo zhruba 17 a nikdo nikde nebyl. Deaktivovala jsem si oblek a procházela jsem parkem, směrem k domu.

„Čau, kotě." řekne někdo v dáli, byl to muž ve věku přibližně mých rodičů. Nevšímala jsem si ho a šla dál. Neotáčela jsem se, než mě chytil pod krkem. „Tys mě neslyšela?" zeptá se a zvedne mě do vzduchu, oběma rukama jsem se snažila vyprostit.

„Hej! Nech ji bejt!" ozve se a přede mnou se objeví Spiderman. Chlap mě pustil, spadla jsem na zem a ztěžka dýchala.

„Ale chlape co to děláš? Jenom jsme se bavili," dodá chlap

„Vážně? Bavíš se tím že škrtíš středoškolačku?" dodá Spiderman a ukáže na mě, což mě šokuje, jak může vědět že jsem na střední?

„Jménem policie ruce nad hlavu, Johne Smithsi." řekne policistka a chlápek zvedne ruce nad hlavu. Její kolega vezme chlápka a policistka příjde k Spidermanovi.

„Tak konečně jsme ho chytli," řekne Spiderman a dá ruce za hlavu.

„Ano, dneska máme úspěšný den. Chytli jsme tohohle násilníka a předtím ještě bankovního lupiče Trevora Jonese, s ním nám pomohla ta vaše kolegyně." řekne policistka a já zvednu hlavu k nim.

„Já žádnou kolegyni nemám," zakroutí hlavou.

„Škoda, šlo by vám to." dodá a odejde.

Spiderman pak ke mně příjde a pomůže mi na nohy.

„Jsi v pořádku?" zeptá se.

„Snad budu, teď musím už domů, rodiče budou mít strach." řeknu vystrašeně, na to že jsem před ani ne hodinou dostala někoho do lochu, tak mě tu skoro někdo uškrtil, na bitvy ještě asi moc nejsem.

„Doprovodím tě," nabídne se.

Dojde se mnou před byt.

„Děkuji," řeknu a zmizím za dveřmi. 

Spiderman a jáKde žijí příběhy. Začni objevovat