Spiderman a já

Michelle!

Plynuli měsíce a já se rozhodla mezi roztleskávačkami nezůstat. Téměř celý den jsem trávila s Michelle, kterou jsem poslední dobou zanedbávala a nebo s Pete a Nedem. Zrovna teď sedím v parku s Michelle a hrajeme šachy.

„Jsem zas ráda že jsi moje kámoška, Hope" řeknu při pohledu na mě a přimhouří oči, aby mi to dala vyžrat.

„Jo, já taky, Michelle, je mi líto že jsem tě zanedbávala," řeknu a potáhnu věží kupředu.

„V pohodě, vzpomínáš na devítku? To jsem zas já lítala všude a nevšímala si tě, takže tohle už dělat nebudem, jo?" řekne a já přikývnu hlavou. „A mimochodem, šach mat." dodá.

„Zas? Ach jo, šachy už hrát nikdy nebudu!" řeknu se smíchem a Michelle se přidá.

„A za kým to pořád lítáš, když nejsi se mnou?" zeptá se.

„No povídám si s Petem a Nedem." odpovím se smíchem a pomůžu ji uklidit šachy, které ji patřili.

„No takže Ned, jo?" řekne a já se na ni zmateně kouknu. „No když Pete chodí s tou Liz tak ty musíš začít s Nedem?" dodá a já nadzvednu obočí.

„Cože? To ne Michelle, ty víš že já na vztahy nejsem, pomatuješ na Ricka? Jak mě ztrapnil před celou školou?" dodám.

„Jo, Rick, to byl jiný ztracený případ. Kdybych ho teď viděla tak bych ho za to podvádění a následovné fotky tebe v podprdě nejspíš zabila!" zavrčí Michelle, měla pravdu, já bych ho sama asi taky zabila. „Ahoj, Hope, tak zas zítra ve škole," rozloučí se a odejde s šachy v ruce.

Nyní jsem seděla sama u stolu a přemýšlela o plese školy, Homecomingu, událost kde se korunuje král a královna školy a je tam skoro nutnost mít partnera. Chtěla jsem napsat Petovi, ale když jsem šáhla do kapsy, nenašla jsem svůj mobil. Ihned jsem vstala a rozhlížela se kolem sebe, Michelle ho určitě omylem přibrala se šachy. Pak jsem se otočila na opačnou stranu a zahlédla kluka, vysokého brunet kluka, který si kráčel ke mně.

„Ty jsi Hope?" zeptá se mě a já nejistě přikývnu, co je to za úchyláka? „Já jsem Archie, vrazila jsi do mě když jsi zrovna byla v Německu na bojišti s mým otcem, asi ho znáš je to Tony Stark," dodá a já zas nejistě přikývnu, to je asi jiný typ stalkera.

„Ty jsi jako stalker nebo co?" zeptám se zmateně.

„Já nejsem stalker, jen tu teď bydlím u mámy a nemám tu moc známých, jen Michelle a ta mi napsala že bych tě měl líp seznámit, prý si fajn," řekne a já nadzvednu obočí.