Spiderman a já

Co?

Dojeli jsme na místo, kde se měl boj odehrát a tak jsem vylezla z auta. Byli jsme na letišti, stála jsem tam pořád ve své normální podobě a zavřela dveře auta.

„Dřív nebo později tu dorazí ostatní, měla by sis vzít svůj kostým, pokud nechceš aby znali tvou identitu," odvětví T'challa a já přikývnu, aktivovala jsem oblek a během chvilky jsem ho měl na sobě.

Chvíli jsme tam jen tak stáli, než přišel Tony Stark s nějakým klučinou a Spidermanem.

„Ty znáš tu pavoučici, T'challo?" zeptá se nevěřícně Tony a ukáže na mě, já jen dám ruce v bok a čekám, co se z toho vyklube.

„Nějaký problém, Tony?" zeptám se a kouknu na něj.

„Ovšem že ji znám," řekne mimo T'challa a Tony se opět koukne na něj.

„Hlavně ať nás nepotopí," řekne jedovatě ke mně a já naštvaně zkřížím ruce na prsou. Mezitím se Spiderman dostal ke mně.

„Hlavně klid, Hope." řekne a já se na něj kouknu.

„Pete?" řeknu s troškou nadšení. „Jak jsi mě poznal?" dodám.

„Tvůj styl řeči a hlavně ta drzost," řekne se smíchem a já do něj bouchnu.

„Co vy dva si tam šuškáte?" zeptá se nepříjemně Tony.

„Ale blbosti, pane." řekne někdo za námi a dá ruce kolem mých ramen. Znechuceně se na dotyčného kouknu, měl zajímavý oblek černá s obrovský bílém pavoukem uprostřed, ovšem nebyli doplňkem pavučiny kolem něj. „Ale co se na mě tak koukáš, lásko?" dodá a mě přeběhne mráz po zádech, ten hlas patřil Flashovi, to bych poznala i na míle daleko.

„Co to?!" vykřiknu a všichni se na mě podívají. „No tak, lidi, co to má znamenat? Nějaký vtípek?" řeknu naštvaně.

„Heleď děvenko, co jako děláš?" zeptá se nechajíc Tony.