Spiderman a já

No tak povídej

Ten někdo mě zachytil pavučinou a pak mě položil na zem.

„Musíš si dávat pozor." řekne chlapík v podobném obleku, jako jsem měla já, akorát v červeno-bílo-modrým.

„Já si dávám pozor." odfrknu a svými pavučinami se zas dostanu pryč, až doletím zpět do okna od T'chally.

„Tak jaká byla jízda, Hope?" zeptám se Shuri.

„Byla to pecka, ale teď musím domů." odpovím s úsměvem.

DALŠÍ DEN

„Zlato stávej," budila mě máma. „V kolik jsi proboha šla včera spát?" dodá se smíchem máma

„Brzy samozřejmě." zalžu, šla jsem spát nějak po půlnoci.

Po hodině jsem už seděla ve třídě, ve své lavici a čekala na hodinu.

„Páni, kámo. Ty jsi včera kalila beze mě?" řekne když mě spatří Michelle.

„Ne, já nepila. Jen jsem unavená!" dodám.

Škola šla strašně pomalu, když už byla obědová přestávka, tak všichni vyrazili do jídelny, až na mě, já tu neobědvám.

Celou přestávku jsem chodila chodbou sem a tam a přemýšlela o včerejšku. V tom mi zapípal mobil, Shuri mi psala.

Shuri: Už jsi viděla co se píše na netu?

Hope: Ne, co se píše?

Shuri: Koukni na tohle stránku.

Pošle mi odkaz, na který kliknu. Najedou mi stránky nějakých novin s nějakým textem.

Včera večer zachránil Spiderman další život, to není nic neobvyklého. Ale tato žena bude nejspíše novým parťákem Spidermana, nebo proč má skoro identický oblek? Nejspíše nová hrdinka ještě nemá umělecké jméno. Uvidíme ještě někdy tuto cizinku?

Sledujte náš web a dozvíte se vše v čas!

Pod příspěvkem byla fotka mě a Spidermana u sochy. Pak jsem sjela k sekci „komentáře" a pročítala si je. Názory na mne tam byli rozdílné, myslí si že jsem byla jen nějaký fanoušek, který si vyrobil stejný oblek.

„Ne, fakticky se to stalo včera večer!" uslyším Petera a tak se k němu i Nedovi přidala k cestě do naší třídy.

„Co se včera večer stalo?" zeptám se pobaveně svých kamarádů.

„Ahoj Hope," pozdraví nejistě Peter „Jen se bavíme o tom, že..." řekne prodlouženě.

„Že včera večer šel na rande." dodá Ned a já se překvapeně kouknu, ale Peter se na něj taky tak koukne.

„Gratuluju, Pete. A já musím na francouzštinu, tak po škole v parku?" zeptám se a oba přikývnou. „Dobře, tak odpoledne kluci." rozloučím se a jdu na hodinu.

Fráninu jsem zvládala levou zadní, asi to je tím že moje máma je rozená Francouzska, umím napodobit francouzský přízvuk. Škola skončila a já jsem vyrazila do parku za kluky. Našla jsem je u lavičky s Flashem.

„Ale, přišla za námi diva." řekne posměšně Flash.

„Zkus si najít význam toho slova, Flashi." řeknu s odporem.

„Haha, moc vtipné, Hope. Stejně brzy budeš prosit o můj autogram." dodá sebevědomě.

„Spíš ty, až budeš rozvážet balíky z pošty." řeknu s úsměvem.

„Nevím, koho to chceš oblafnout, Hope. Ale být tebou tak se rozhodnu rychle, za chvíli nebudu mít na lidi jako jsi ty, Pete a Ned čas." řekne a složí ruce na hruď.

„Bože, to ti trvalo!" řeknu směrem k nebi.

Flash pak nasupeně odešel a já se s kluky začala smát.

„To bylo skvělý, Hope." řekne Pete a dáme high-five.

„Tak, jaké bylo včerejší rande, že ses mi ani nepochlubil? Kdo to byl? Beztak Liz, že?" zeptám se zvědavě. Z mých otázek Pete začal rudnou. „Hele, není to nic trapného." dodám pobaveně. Než cokoliv stačil Pete říct, někdo mi zavolal. Odešla jsem kousek od stolu a zvedla to.

„Co je, Shuri?"

„Mám pro tebe menší úkol, chceš?"

„Jasně, povídej!"

„Pár bloků od tebe je lupič na motorce a právě vyloupil banku!"

„Hned jsem tam!"