Spiderman a já

Ani náhodou

„Ne, neřekla. Jen jsem přemýšlel." řekne Pete a já se zasměju. On a přemýšlet?

„Jo? A na co jsi přišel?" zeptám se pobaveně.

„Půjdem ven" řekne Peter a já nad tím jen zavrtím hlavou. „Hele, Hope, buď půjdeš dobrovolně nebo tě dotáhnu jen v pyžamu, můžeš si vybrat." dodá a já po něm hodím polštář. A beze slova se půjdu převléct do koupelny. Po chvíli jsem vyšla.

„Spokojen?" zeptám se podrážděně a Pete přikývne. Vyšli jsme ven a chodili po New Yorku. „Co vůbec to rande?" zeptám se cestou.

„No...jo...hrůza" řekne protáhle a zastaví se, nechápala jsem proč zastavil a tak jsem se koukla před nás. Stál před námi vysoký blonďák s modrýma očima, Flash. V New Yorku je tolik lidí a my potkáme zrovna jeho! Pitomě jsme se všichni na sebe koukali, až to bylo trapné.

„Můžeš pokračovat v cestě dál." rozmáchnu se rukou, aby pokračoval v cestě.

„Heleď, Hope." začne Flash a já složím ruce na hrudi. „Chci začít od začátku." pokračuje. „Ahoj, já jsem Flash Thompson." dodá a podá mi ruku na potřesení.

„Promiň, Flashi, ale tvůj vlak už dávno ujel. Ty a já bychom určitě kamarádi být nemohli." odstrčím ruku.

DALŠÍ DEN

Během celého včerejška jsem se snažila kontaktovat T'challu nebo Shuri, ale ani jeden mi to nevzal.

Zrovna sedím ve škole a čekám na hodinu tělocviku, dneska máme mít gymnastiku, což mě těší, miluju gymnastiku, poprvé za tento rok ji máme a kluci budou na nás čumět, jelikož máme tělák spojený a oni nemají gymnastiku. O 10 minut později jsem už jen čekala, až na mě dojde řada. Měli jsme předvést vlastní sestavu na kladině.

„Hope Martinéz!" vykřikne mé jména učitelka. Lehce jsem skočila na kladinu a předvedla zatím klasickou sestavu: dřepy s výskoky, nůžky, holubici a pak nastala má část. Hvězda s následující stojkou na jedné ruce a nakonec přemet, vše jsem dělala s takovou lehkostí, jakou to šlo, ty pavoučí geny co mi předala pavoučice mi jen s takovou lehkostí a obratností opravdu pomohly.

„To bylo skvělé, Hope" řekne Pete, který ihned ke mně přiběhne.

„Ne, to nebylo" přijde Flash a já se na něj kouknu. „Bylo to senzační, jasný? Hlavně v klidu, prcku." dodá a já ho kopnu do kolene.

„To máš za toho prcka, nemehlo!" řeknu naštvaně.

„Hej, Hope?" ozve se Liz a příjdu k ní.

„No?"

„Probrala jsem to s holkami, nechtěla bys k roztleskávačkám?" řekne nadšeně.

„Já ti nevím, Liz." odpovím.

„Hope, byla bys v tom vážně dobrá. Navíc bys pakjezdila na turnaje s fotbalisty naší školy." dodá.