Spiderman a já

Párty

„Dost!" zakřičím, když si stoupnu doprostřed nich. „Tohle podle mě zašlo už daleko. Jste přece Avengers, nemůžete se pozabíjet!" řeknu zoufale, ale všichni mě ignorují.

A teď teprve začal skutečný boj, já spíš byla ta, která se snažila aby něco nevybuchlo a tak. Ale pak jsem zahlédla Spidermana jak leží na zemi a vzpomněla si na svůj sen. Peter? Sundal si masku a byl u něho Stark.

„Ještě se pohni a řeknu to May!" řekne Stark a odletí.

„Pete." řeknu s lehkostí a opatrně se vedle něj posadím. Koukal na mě zmateně a tak jsem si sundala masku.

„Hope? Jak? Co? Kde?" řeknu zmateně Peter.

„To neřeš, Petere. Máš tu modřinu," řeknu a svou dlaň přiložím na jeho tvář, sykne bolestí a tak dlaň odtáhnu.

„Tebe bych do hrdinky nikdy netipl," řekne aby odlehčil situaci a zasmějem se. „Bacha!" vykřikne a pak mě jen srazí jedou auto, které mě odstrčí na přední sklo dalšího auta, že já si sundávala masku. Z auta jsem opět slezla, můj oblek mě chrání a tak jsem byla relativně v pořádku.

„Máš tu sklo," řekne Black Widow a vyndá kus skla z mají tváře. „No vidíš holka, budeš mít asi pár dnů jizvy, ale pak to bude fajn." dodá a zas odběhne.

„Tak já mám ještě práci Pete, takže tu lež, jinak to řeknu Starkovi," řeknu a nasadím si masku. Pomáhala jsem kde to šlo, ale pak jsem zahlédla odlétat queen jet.

Sundala jsem si opět masku a prohrábla vlasy, otočila se že půjdu za Peterem, ale vrazila jsem do osoby.

„Pardon," řeknu se sklopeným pohledem a ujdu dál. Než jsem se nadála tak jsem s Petem jela pomocí T'challového letadla domů, vyhodil nás u parku, kde jsme se rozloučili.

„Co řekneš mámě?" zeptá se Pete s pohledem na můj obličej.

„T'challa říkal že jsme byli na jeho narozeninové oslavě, tak řeknu že jsem spadla na vázu," dodám a rozloučíme se.