Toho dopoledne jsem rodičům radostně oznámila, že patřím mezi roztleskávačky, což pro mámu byla skvělé zpráva a ihned mi začala vykládat o tom, jak ona byla na škole roztleskávačka.
Další den jsme měli po škole trénink, který bude každý den, a k tomu tam trénují fotbalisté. Teď co T'challa s Shuri zmizeli jsem měla odreagovačku. Trénink mi šel výborně a po něm jsem šla domů. Vyšla jsem ze školy a před sebou opět viděla park, ten park. Stála jsem před ním, ale nakonec jsem se rozhodla ho obejít. Při chůzi jsem se neustále koukala na ten park.
„Jsi v pohodě, Hope?" houkne na mě pobaveně Flash. Otočím se směrem k hlasu a zahlídnu ho.
„Dej mi svatý pokoj, Flashi!" zasyčím s nechutí.
„Hope!" zavolá Pete za mnou, já s úlevou vydechnu a dojdu k němu.
„Ahoj můj zachránce." řeknu pobaveně a oba se tomu zasmějeme.
„Tak co tréning?" zeptá se cestou kolem parku.
„Jednoduchý. Ale nevím jestli tam chcu zůstat, je to takový... no divný." odpovím nerozhodnutě.
„Vždyť jsi vždycky chtěla být roztleskávačkou," dodá Peter a já si povzdechnu.
„To jo, ale za poslední měsíce se toho docela dost stalo, takže tak." řeknu.
Peter mě doprovodil domů a já si rozhodla odpočinout, ne že bych byla unavená, ale co jiného mohu dělat? Seděla jsem na pohovce a sledovala filmy, doma byli už všichni ostatní, ale pak někdo zazvonil na dveře.
„Jdu otevřít," oznámí máma a otevře dveře, já z obýváku viděla taktéž až na dveře a obě jsme byly udivené koho tam vidíme stát.
ČTEŠ
Spiderman a já
FanficJsem Hope Martinéz a chodím do druháku, je mi tudíž 16 let. Před půl rokem jsme byli s třídou na exkurzi u nějakých geneticky vylepšených pavouků a samozřejmě že mě jedna ta potvůrka hryzla. Následující dny jsem zažívala peklo, boleli mě všechny sv...
