V soudní budově nás odvedla do oddělených místností. Sedla jsem si na gauč za sebou a začala to rozdýchávat. Do pokoje vtrhla mamka, táta, Haymitch a Cetkie.Cetkie neměla daleko do pláče, zatímco mamka plakala. O něčem diskutovali. Ani nemusím hádat o čem neboli spíš o kom. O mě!
"Ehm, ehm"odkašlala jsem si abych na sebe upoutala pozornost. Všichni se na mě podívali jako bych byla nezvaný host na soukromém večírku. První se vzpamatovala mamka. Přisedla si ke mě a začala mě objímat a líbat do vlasů.
"Všechno bude dobrý"šeptala stále dokola. Nevím jestli tím uklidoňovala mě nebo sebe. Táta pořád Cetkii dával za vinnu, že mě vylosovala. Nejsem si jistá ale Haymitch se jí nejspíš zastával. Aspoň myslím.
"Tati přestaň!"křikla jsem.
Podíval se na mě zmateně.
"Přece to nemůžeš dávat Cetkii za vinnu. Ona prostě dělá jenom svou práci. Moje jméno se jí prostě dostalo pod ruku. Víš co pokusím se udělat dojem na sponzory a vyhrát hry. Teď už s tím nic neuděláte!"
Cetkie se rozplakala. Šla mě obejmout. Začala šeptat tak tiše,že jsem to mohla slyšet jen já:
"Děkuju. Dais musíš vyhrát kvůli Katniss, Peetovi, mě a tomu chlapci z podia. Vy dva vyhrajete"
Naše "loučení" bylo asi nejdelší jaké kdy proběhlo. I když se všemi budu trávit podlední týden než mě pošlou do arény.
ČTEŠ
The Hunger Games: Daisy Mellark
FanfictionDaisy Mellark je dcera našich známích milemců stíhaných osudem. Jak si povede v Hrách? A jak si povede v Hrách její nejlepší kamarád? Příběh je psán po přečtení knihy Catching Fire, tak odpusťte nedostatky.
