The Hunger Games: Daisy Mellark

8.část- Výcvik

Tahle kapitola je věnována @AnetaLamplotov !! 

Pohled Daisy

Ráno se probouzím dost brzy. Je šest ráno a já nepatřím zrovna mezi ranní ptáčata. Jdu si dát ranní sprchu. Při pohledu na sebe v zrcadle se zděsím. Mám strašný kruhy pod očima! Vlezu si pod sprchu aby mě to trochu probudilo. Oblečení mi někdo připravil na postel a dokonce mi ji i ustlal. Obleču se tedy do černých legin a modrého trička. Jdu do jídelny. Už je tu všechno připravené na snídani. Ptám se jednoho z avoxů jestli se mohu obsloužit sama. Přikývne. Vezmu si jeden ze salátů. Nemám moc hlad. Samotné v jídelně se mi  sedět nechce. Hledám nějaké pěkné místo s výhledem na Kapitol. Nácházím jeden parapet, který má výhled na město. Jdu si tam sednou ale talíř mi málem vypadne z ruky. Předtím jsem si jí nevšimla byl tam totiž sloup. Hlavu má opřenou o tlusté sklo, které musí být studené a spí ve skroucené poloze, která určitě musí být nepohodlná. Pokládám na parapet svůj talíř se salátem. Vracím se do obývacího pokoje. Vezmu polštář a deku a jdu k Cetkii. Opatrně ji nadzvedávám hlavu abych jí tam mohla dát polštář. Udělá mručivý zvuk, který mi přijde vtipný ale snažím se jí stále pod hlavu nacpat alespoň ten polštář. Pootevře oči. 

"Už vstávám"řekne šeptem.

"Nemusíš klidně spi"říkám stejně tiše.

"Dobře"odpoví mi a položí si hlavu na polštář. Přikreju ji dekou a sedám si naproti ní. Chvilkama slyším jak zachrápe a přijde mi to vtipné. To jí prostě musím říct až se vzbudí. Sedím tam i dlouho poté co dojím. Stejně nemám nic jiného na práci. Někdo mi poklepe na rameno. Otáčím se. Je to Haymitch. Ukáže na Cetkii a pak si dá ruce pod hlavu jako, že spí a potom poklepe na hodinky. Posunky mi naznačil otázku Jak dlouho už spí? Pokrčím rameny. Sedne si k ní do dřepu a odhrne jí pramínek vlasů z obličeje. V tom Cetkie zachrápe a my máme co dělat aby jsme nehýkali smíchy. Já se snažím ze všech sil zadržet smích. Haymitch ji zlehka políbí na tvář. S úsměvem ho pozoruji. Je vidět, že ji má opravdu hodně rád. 

"Vstávat princezno"zašptá k ní. Cetkie nesouhlasně zakňourá. Haymitch ji tedy ještě nechá spát. Posouvá její tělo blíž k oknu aby si mohl sednou vedle ní. Kouká na ní jako na obrázek. Jednou rukou jí hladí po světlých loknách. 

"Máš ji hodně rád že?"

"Nikdy jsem nikoho nemiloval. A o to je to horší. Kdykoliv se mohou otevřít dveře a odvést ji a já už bych ji nikdy neviděl. Moc mě mrzí, že je kvůli mě v takovém nebezpečí a hrozně se o ní bojím když se mnou není. Znáš ten pocit ?"podívá se na mě.

"Ano. Znám."přikývnu. Mike kvůli mě riskuje svůj život!! Bez něj by ten můj neměl smysl.

"Opravdu je možné někoho tak moc milovat ? Zasloužím si já vůbec někoho takového jako je právě ona ? Celejch těch dvacet let co s ní spolupracuji jsem si jí ani nevšiml. Až před několika měsíci jsem si uvědomil co vedle sebe mám za poklad."řekne.

"Každý z nás si někoho zaslouží. Každý má právo milovat Haymitchi i ty"usměji se.

"Jsem rád, že je to zrovna ona."políbí ji opět na tvář.

"Taky jsem ráda, že jsi to ty"zašeptá Cetkie."Miluju tě"zašeptá ty dvě kouzelná slůvka.

"Miluju tě"opětuje jí to Haymitch a začne se vpíjet do jejích očí. 

Cetkie ho pohladí po třídenním strništi. Pak mu věnuje letmý polibek na rty. 

"Kolik je hodin ?"zeptám se.

Haymitch koukne na hodinky. "Bude půl osmé"

"Měla by ses jít pořádně vyspat Cetkie"řekne starostlivě.