Wow 500reads ? Jako vážně :O Vy jste prostě úžasní já vás zbožňuju ^^ A ano ! Dneska jsem se dokopala k další části omlouvám se, že dlouho nebyla, ale dělala jsem na jiné povídce, kterou mám pro vás připravenou tak snad vás bude bavit jako tahle. Ale ještě nevím kdy ji vůbec zveřejním :) No snad brzy. xoxo Jull :)
Vracíme se kolem páté večer. Jedeme výtahem nahoru. Haymitch si mě k sobě přitahuje. Je hezké cítit zase jeho dotyky. Táhne mě na střechu. Jdeme do zahrady. Hezky tam cinkají zvonečky. Procházíme mezi květinami, ruku v ruce a šťastní. Najednou se zastavíme. Haymitch mě chytne za boky a přitáhne k sobě.
"Co to děláš ? "ptám se.
Ukáže prstem nad nás. Jmelí!
"Nejsou Vánoce."připomenu mu.
"To nic nemění"krčí rameny. Položím své ruce za jeho krk. Skloní se a políbí mě.
Líbí mě tak opatrně jako by se bál, že mi ublíží. Kdybych se nezačala třást zimou pokračovali bychom. Haymitch mi galantně pujčí svůj kabát a přehodí mi ho přes holá ramena. Jdeme dovnitř. Zastavujeme se před jeho ložnicí. Začnu si sundavat sako.
"Dáš mi ho potom."usměje se.
Oplatím mu úsměv.
Skloní se a já očekávám další polibek. K mému rozhořčení dostávám pouze pusu na tvář.
"Dobrou noc."zašeptá a nechá mě tam samotnout.
Odejdu do své ložnice a hned mířím do koupelny. Začnu ze sebe odloičovat všechen make-up. Sundavám si paruku a lezu pod sprchu. Když vylézám ovazuji si okolo těla ručník a přejdu do šatny. Beru si Haymitchovu košili - Není důležité jak se sem dostala - a k tomu šortky. A pyžamo je na svěťe ! Rukáv ykošile jsou mi o dost delší, vlastně celá košile je mi o dost větší. Lemem košile si přejedu přesně pod nosem a nasaji jeho kolínskou. Nechce se mi spát. Jdu tedy do obývacího pokoje a tam si sedám na parapet k oknu. Miluju ten výhled. Pozoruji hemžící se lidi pode mnou jak tam uzavírají sázky, pořádají večirky a všechno možné. Jak jsem k nim mohla patřit ? Nepochopím. Byla jsem tak zaslepená vším tím kapitolským přepichem ? Nebo jsem se jen nechtěla lišit ? Nevím, nedokážu si odpověďet.
"Ty taky."řekne někdo za mnou.
Trhám sebou. Je to jen Katniss.
Přejde ke mě a sedá si naproti mě. Vím, že jí buď probudili noční můry nebo se tak strachuje o Daisy, že nemůže spát.
"Hezká košile."podotkne.
Tváře mi naberou růžový odstín. Katniss vyhledné z okna na slavící kapitolany. Pohrdavě si odfrkne a opře si hlavu o zeď. Pohrdá teď i mnou ?
"Jak to všechno zvládáš ?"zeptá se.
"Co všechno?"
"Mít všechno tak pod kontrolou. Musí to být strašně ... chaotické."
"Asi mám talent."ironicky se usměji.
"Asi"přitaká, ale myslí to vážně.
Někdo třetí vejde do místnosti. Katniss ho zpozoruje a začne odcházet.
"Dobrou noc Cetkie."popřeje mi.
Haymitch si sedne na místo místo Katniss.
"Musíme si promluvit."řekne.
"O čem?"ptám se.
"O nás."
Trošku ve mě hrkne.
"Povídej"pobídnu ho.
Nadechne se. Už teď vím, že to nebude nic dobrého.
...
Co si myslíte, že Haymitch řekne ?
ČTEŠ
The Hunger Games: Daisy Mellark
FanfictionDaisy Mellark je dcera našich známích milemců stíhaných osudem. Jak si povede v Hrách? A jak si povede v Hrách její nejlepší kamarád? Příběh je psán po přečtení knihy Catching Fire, tak odpusťte nedostatky.