The Hunger Games: Daisy Mellark

6.část-Přehlídka splátců

Probouzím se. Jsem v místnosti s líčidly, různými šaty a malým podstavcem. Ležím na malé pohovce. Zvedám se a sedám si. Strašně mě bolí hlava. Co tady sakra dělám? Do pokoje se vřítí dvě ženy. Jedna s zelenými vlasy a druhá s fialovými.

"Ahoj. Konečně jsi se probrala. Máme tolik práce. Já jsem Curie a tohle je Salvia."říká žena se zelenými vlasy. Zmateně na ně koukám. Ale to oni neřeší. Pouští se do práce. Odstraňují mi přebytečné chloupky a pak jdou na můj make-up. Všechno jim to  zabere necelé tři hodiny.

"A jsme hotové. Pošleme pro Claudiuse"řekne Curia a pak odcázejí. Upřímně si myslím, že toho na mě napatlali moc. Do místnosti vchází Claudius. Má na sobě tolik make-upu jako Curie a Salvia. Vlasy má zelené ale ne jako Curie spíš zelené jako had. A ve spirálách mu splívají kolem obličeje. Takže to opravdu tvoří hadí dojem.

"Já jsem Claudius"řekne přehnaným kapitolským přízvukem. Jde ke mě a začne mě svlékat.

"Hele!"uskakuji.

"Musím tě obléct do tvého kostýmu"řekne.

Svlékám se sama. Potom mi pomáhá do uplých černých šatů, které ze mě zakrývají mín než kdybych na sobě měla spodní prádlo. Nějak mi to nedošlo ale Claudius mi přejíždí rukou po zadku. Poodskakuji. Přitahuje si mě za boky a tře se o mě. Snažím se mu vykroutit ale čím víc se snažím tím víc mi mačká boky. Otočí si mě k sobě a jazykem mi zajede až do krku. Odstrkuji ho od sebe ale je to prakticky nemožné. Je o hlavu větší a nejmín o třicet kilo težší než jsem já. Zajíždí mi rukou do kalhotek. Buším do něj. Háže se mnou na zem. Poté ho do mě vrazí a přiráží tak silně. Strašně mě to bolí. Chci křičet ale jeho jazyk mám pořád v krku. Ještě před vyvrcholením mi ho strčí do pusy. Udělá se a já to začnu okolo sebe plivat. Potom mě chytá za vlasy.

"Skus o tom někomu ceknout a všichni se dozvědí o Cetkii a o tom ožralovi."řekne a potom odchází.

Zůstávám ležet. Choulím se do klubíčka. Vydere se ze mě hlasitý sten. Ale nesmím plakat. Rozmazala bych se a tím bych pak neudělala největší dojem. Pak bych neměla žádné sponzory a mohla bych se smířit s jistou smrtí.Ale to nechci. Ale proč sakra já ?! Co jsem komu udělala?! Ještě dvě minuty. Přikazuji si. Uklidni se. Ted musíš udělat dojem. Bouhžel se třesu. Doufám, že si toho nikdo nevšimne. Dobře dvě minuty pryč. Vstávám a vycházím z místnosti. Mířím k našemu vozu. Už tam je Mike a jeho stylistka. Sluší mu to. Když mě vidí usměje se. Snažím se mu úsměv oplatit ale moc mi to nejde. Chytá mě za ruku. Hned ucukávám. Zmateně se na mě podívá.

"Tak jo nastupte si za necelou minutu vyrážíte"řekne Mikova stylistka. Pomáhá nám do vozu. Začíná hrát hymna. Mike mě bere za ruku. Snažím se neucuknout. Daří se mi to. Náš vůz vyjíždí jako poslední. Hned jak spatřím potemělé světlo zářivě se usmívám. Mávám kolem sebe a dokonce chytám i květinu od někoho kdo mi ji hodil. Kouknu se na Mika. Taky se usmívá. Pak se ke mě sklání a jemně mě líbá. Diváci šílí. I mě to vyvedlo z míri ale nepřestávám se usmívat. Tohle bude teprve pořádná show. Chtějí show maj to mít. Stoupám si na špičky a líbám Mika dokud nedojedeme na náměstí. Prezidentka Paylorová pronese řeč a pak jedeme do výcvykového centra, které se stane naším dočasným domovem. Hned jak vystupuji z vozu dopadá na mě zase všechen strach. Všichni nám říkají jak jsme byli skvělí a kde si co si. Ale mě to upřímně nezajímá. Pak se mnou někdo třese a mává mi rukou před obličejem. At je to kdokoliv padám mu do objetí a až ted začínám plakat. Otvírám oči a podle barvy vlasů poznávám mamku. Odvádí mě do výtahu. Zase se roztřesu. Táta přese mě přehazuje bundu. Vcházíme do našeho patra a mamka mě hned usazuje na pohovku. Jakmile mě pouští choulím se do klubíčka a zírám do neznáma. Už jenom poslouchám jejich hlasy.

"Co se jí stalo ?"ptá se mamka.

"Nevím takhle už přišla k vozu"

Někdo se mě snaží obejmout. Rychle se přesouvám jinam.

"Nešahej na mě!"křiknu. Přitáhnu si kolena k bradě a ruce dám okolo nich.

"Jsou z nich avoxové že jo?! Proto tu nejsou!"ptám se hystericky.

"Zlatíčko. Z nikoho avoxové nejsou"přesvědčuje mě mamka.

"Lžeš! Můžu za to já!"

"Za co můžeš? Nic si neprovedla."říka mamka.

"Určitě to zařídil Claudius že jo?! To on z nich nechal udělat avoxe!"

"Nene neboj"konejší mě mamka.

"Katniss co se děje ?"zeptá se Haymitch. Haymitch! A mluví což znamená, že není avox. Možná mi přece jenom nelhala. A nebo popřel, že si něco začal s Cetkií a je avox jen z ní. Proč by to sakra dělal?! Má ji rád. Poslouchám jak mu mamka vysvětluje. Ale neposlouchám slova spíš výšku a hloubku jejich hlasů. Zase jsem si vzpoměla na Cetkii! Na její vysoký hlas s kapitolským přízvukem. A kde teď sakra je?! Proč tu vlastně není?! Odvedli ji ?!

"Kde je?"zašeptám.

Všichni umlkají. Podívám se Haymitchovi do očí. Jsou jiné než ve vlaku. Jsou plné obav. Nějak doufám, že když na něj takhle koukám, že pochopí koho tím myslím. Ale asi jsem vedle. A nebo ne.

"Je u sebe v ložnici"odpovídá mi.

Ješte jednou se na něj podívám a naznačím otázku jestli ji můžu vidět.

"Ne. Ne teď. Musíš nám říct co se stalo"odpovídá.

To je vydírání! Proč sakra?!

"Je zní avox, že jo?"ptám se.

"Ne tak uplně. Od té nehody ve vlaku se mnou nemluví ani s nikým jiným."

Najednou se otevřou dveře u výtahu. Slyším čtyři hlasy a jeden mi je tak moc známý! Claudius! Jako by se mi zastřela mysl. Začnu křičet, kopat a mlátit okolo sebe.

"Nešahej na mě!"opakuji.

"Daisy. Dobrý klid."říká mamka. Někoho silně udeřuji a kopu.

Někdo mě chytá za ruce a kroutí mi je za záda. Odnášejí mě pryč. Potom mě pokládají na postel. Nebráním se.