V pasti psychopata

Sledování

Pomalu jsem popíjel svoje pití a chtěl být v jeho blízkosti. Nakonec, když odešel tak jsem dopil, zaplatil a odešel za ním. Nechci ho sledovat dlouho, jen se na něho mrknu.

Věděl jsem, že mě sledoval. Tak jsem zahl do uličky tak, aby mě neviděl. Čekal jsem dokud nepřijde blíž. Abych ho mohl ke mě zatáhnout.

Kde je? Zmizel mi z očí po chvíli. Šel jsem teda dál a najednou mě něco strhlo do nějaké uličky.

Přimáčkl jsem ho ke zdi. „Aha to jsi ty. Já myslel, že mě někdo sleduje.“ Řekl jsem na oko udiveně a překvapeně.

V té rychlosti jsem si nestíhal uvědomit hodně věcí. Co se děje, kdo to je a kdy se to stalo. Nakonec jsem stál proti mému napadateli. On o mě věděl! Špatný tohle. Co dál? Sklopil jsem oči k mým nezajímavým botám.

Byl tak roztomilý. „Jsem rád, že si to byl ty a ne někdo jiný.“ Řeknu mu po chvíli. Zvednu mu obličej tak, aby se díval do mého. „Nechceš zajít ke mě na kafe?“  Zeptám se, přitom myslím na to, jak bych mu mohl zkusit ublížit tak, aby si myslel, že to je náhoda.

,,Už jsem jedno měl." Špitnu vyděšeně. Má sklerózu, že si nepamatuje jak jsme se potkali v kavárně kde jsem si to kafe dával?

„Já vím.“ Přiblížil sem se blíž k jeho obličeji. „Ale napadlo mě jestli si nechceš dát u mě nebo jestli si dáš čaj.“ Řekl jsem to skoro u jeho rtů.

,,Tak čaj," odpovím potichu. Nevěděl jsem co si z jeho blízkosti počít. Políbí mě, nebo ne? A vlastně... Proč by to dělal? Neznáme se ani ne dvě hodiny.

Jen sem se o jeho rty otřel. Vzal jsem ho za ruku a odtáhl do domku poblíž téhle ulice, kde jsem bydlel.

Po polibku jsem se nechal táhnout neznámo kam. Jeho ruka držela tu mou. Jeho byla celkem chladná a myslím, že ta moje ho hřála.

Jeho ruka hřála, bylo to jako když jsem byl malý. Vešel jsem s ním do domu. „Jdi si sednout zatím do obýváku.“ Řeknumu a při cestě do kuchyně se ho zeptám jaký by si dal čaj.

Dostal jsem těžký úkol. Najít jeho obývák, což jsem nakonec zvládl bez problémů. Taky jsem u toho našel i záchod a jeho špíz s jídlem. Po tom málem dobrodružství jsem se posadil na bílý gauč, který tady dominoval.

Uvařil jsem si kafe a jemu anglický čaj. Odnesl jsem to do obýváku. „Tak proč si šel vlastně za mnou?“ Zkusil jsem se zeptat jako někdo kdo to neví.

,,Eem," toho jsem se bál. Co mám odpovědět? Budu imrovizovat. ,,J-já kousek odtud mám tetu, kterou jsem chtěl navštívit tak jsem šel stejným směrem jako ty," pokud se může stát něco horšího než tohle, tak sem s tím, protože mě už nepřekvapí nic.

Sedl jsem si vedle něj. „Tetu jo?“ Naklonil se k jeho oušku. „Ne k vůli něčemu jinému?“ Zeptám se, pak mu ho skousnu trošku do krve a olíznu.

Poznal že lžu. No bezva. Teď jestli zapírat dál, nebo ne. Z mých zkušeností vyjde obvykle lepší možnost naznačení nebo vyzrazení pravdy úplně. ,,Možná."

Když řekl možná, tak jsem schválně rukou přejel po jeho stehně k jeho kamarádovi. „Tak mi řekni proč.“ Řeknu mu znovu do jeho ouška.

Lehce jsem se otřásl, když udělal ten pohyb s jeho rukou. ,,Ch-chtěl jsem Vás ještě vidět," řekl jsem a trochu zasténal.

Líbilo se mi jak zasténal. Pak se mi i přiznal. A já ho chtěl postrašit, nebo se mu asi trošku přiznat, sám nevím co mě to popadlo. „Vidět mě?  Vždyť se sotva známe, co když jsem psychopat, co to neměl lehké a je z něj sadista. Prášky co má tak na ně kašle?“ Zeptám se ho s mojí rukou v jeho kalhotách, druhou jsem si ho přitáhnul blíže ke mě.

,,Vy? Co když Vám nevěřím?" Odpovím. On a sadista? Moc mi to k němu nesedí

Kousl jsem ho jemně do krku a udělal flíček. On pouze lehce zavzdychal, přitom jsem mu jezdil po látce dělící mě od jeho kamaráda. „A co když ano?  A na toho psychopata neříkáš nic?“ Zeptám se ho. „Navíc tykej mi.“ Řeknu podrážděně. Pak ho chvíli začnu líbat, on mi dá jeho ruce do vlasů.