V pasti psychopata

Trapas a jizvy

Vešel jsem po chvíli odešel do ložnice. Svlékl jsem se aspoň z trička, pak jsem hledal ve skříni co si obléct. Přitom jsem myslel na to jak mu ublížit.

Sedím bez něho v obýváku asi deset vteřin a už se mudím. Hmm, pamatuju se kde má ložnici, kam nejspíš šel. To bych nebyl já, abych se nezvedl z gauče a jako tele se náhodou nepodíval za ním. A pro telata... Já to vážně udělal. Stál jse u jeho dveří a opatrně a potichu jsem sáhl na kliku.

Byl jsem před otevřenou skříni a přemýšlel co si vzít na sebe. Černé sako s černými riflemi s bílou košilí nebo  koženou bundu.... Přitom sem uvažoval jestli ho svázat, zbičovat nebo nejdřív být jemný a zabít ho, jenže já si ho chtěl nechat.

Otevřel jsem ty dveře a čekal krásný obraz jeho polonahého těla, která chce každá holka ve svém snu. Nakonec jsem uviděl spíše tu holku jak se hrabe ve skříni.

Nevěděl jsem že tam je. Zrovna jsem se norvnal, když se narovnám tak ty jizvy jdou sakra vidět. Jenže stále jsem přemýšlel co mu udělám a co si vemu na sebe.

Narovnal se a já zkoprněl. Co to má na hrudi?! Mám se ho zeptat? Ale zase... Nebude mu vadit, že jsem ho viděl? Tak jsem tam prostě stál a čekal jestli si me všimne nebo ne.

Pak jsem se otočil s bílou košilí. Uviděl jsem ho a jen na něj civěl. „Eto... Neměl si čekat v obýváku nebo se nudíš?“ Zeptám se nervózně.

Promluvil na mne. Chvilku jsem zmatkoval, protože jsem nevěděl co odpovědět. ,,Já se tam bez tebe nudil," odpověděl jsem. ,,Um... Co to máš..." Řekl jsem, protože jsem nevěděl jak popsat oblast, kterou jsem myslel, začal jsem pantomimou ukazovat na hruď.

Narovnal jsem se ještě víc.  Začervenal se, nevím proč. Sice mám vypracované svaly, ale podle mě ne moc. Ještě to musím nějak do makat. „No.... Jsou z rvaček... “ Zalhal jsem. Nechtěl jsem, aby to věděl. Jen doufám, že nepřijde na ty prášky a na mou psycholožku a tak dále. To by mě zabilo.

Mírně zrudl. Awww roztomilé. Pohlédl jsem mu na jeho pekáč  buchet. Tohle je hodně rozpalující. Pak promluvil, což mě probralo. Teď jsem trochu zrudl taky, když jem si uvědomil co jsem dělal. Prý z rvaček. Přišel jsem k němu a objal ho.

Objal mě a já nevěděl co dělá. Odstrčil jsem ho, protože jsem to nechápal. „Proč mě objímáš?“ Zeptám se nechápavě.

,,Protože se mi chce?" Připadalo mi, že byl smutný, tak jsem ho objal. Ale když mě odstrčil, tak se nebudu vnucovat.

Usmál jsem se. První člověk co to poznal. Tak jsem si ho přitáhl do pololibku. Držel jsem ho jemně za boky, pak jsem ho narazil na stěnu.

Nakonec se ke mně přece jenom přiblížil. Začal mě líbat což byla hodně příjemná činnost. Já mu ruce spojil za krkem, zatímco on mi je položil na boky. To mu taky pomohlo mě dostat ke zdi. Tlačil mě k ní dost, takže bez toho aniž bych spadnul, jsem mu obmotal nohy kolem pasu.

Když mi nohy omotal kolem pasu, tak moje ruce zabloudili k jeho pozadí. Začnul jsem ho mnout. Po chvíli nás oddělil kyslík. Myslel jsem jen na to co mu udělám a přitom se na to nezmůžu, když mě začne líbat. Prostě to nejde.

Několikrát jsem zavzdychal do polibku při jeho práci s mým zadečkem. Po tom co jsme se oddělili jsem se na něj bezvýznamně usmál. A protože mi bylo proti srsti přestat, tak jsem si tenhle polibek ukradl sám.