V pasti psychopata

Nakup

,,Dobře, děkuji nashledanou," okamžitě ukončím hovor. ,,A můžu jet taky? Už nemám co dělat," řeknu popravdě. Vlastně jsem neměl co dělat ani předtím.

Přijdu k němu. Políbim ho na čelo. „Co pak tě neboli tvoje krásná zadnice?“ Zeptám se ho. Rukou mu k němu sjedu a zmáčknu.

Mmhh. ,,No to jo, ale já se nudím," odpovím dětským, roztomilým hláskem, kteremu nikdo neodolá. Ale taky to dost bolí. Občas si připadám jak tučňák.

Jen jsem se pousmál. „Dobře jdi se převléknout. Připravím auto.“ Tím jsem ho políbil na jeho rty.

,,Fajn," řeknu a pak mi dojde jedna věc. On je nějaký psychopat. Jo, je to divný. Zamýšleně se jdu převléct.

Po cestě se chci stavit v jednom obchodě pro mou sadu nožů. Dal jsem ji tam zrekonstruovat. Minule mi dost jedna ženská uhybala, tak jsem je otupil.

Spodky, kalhoty... kde je košile? Za postelí, fajn. Vše to na sebe nasoukám a občas to bylo i dost o hubu, ale nakonec to dobře dopadlo a já už si to zase mířil k němu. Moment, kde mám mobil? Já ho vlastně dával do kapsy... jo je tam.

Přišel. „Už jsi hotový?“ Pokýval hlavou. Vzal jsem ho a jelo se do super marketu. „Tak vyber co koupíme když jsem tu s tebou.“ Políbim ho do vlasů.

On mě políbil na veřejnosti! Aaaaa! Zrudl jsem a usmál se. Tak co třeba... ,,Máš rád zmrzlinu?" Zeptám se. Samozřejmě, že jen tak pro jistotu.

Jen přikívnu. On začne běhat po obchodě a já ho pozoruji. Pak budu muset vyzvednout nože plus jednu moji zásilku.

,,A jakou?" zeptám se pro jistotu. Já mám rád hodně zmrzlin, ale úplně nejvíc čokoládovou nebo karamelovou. Jsem zvědavý co vybere on.

Hmmm.... Za přemýšlím. „Vem jakou máš rád. Můžeš i pystacii nebo čokoládu.“ Usměju se do široka.

Tak čokoláda vyšla. A pistácie není špatná. Pak už scháním jen takový klasický věci. ,,Kolik za nákup můžu utratit?" zeptám se, aby to nevypadalo tak blbě.

Otočil jsem se na něj. Stál zrovna u zeleniny. „To je jedno.“ Jen tak pokyvuje hlavou, zůstal mi velký majetek po rodičích. I tak pracuji, aby to nevypadalo blbě. Navíc se mi chce.

Jedno? Asi je hodně bohatý, když může tohle říct. Já mám problém s vlastním nájmem. Pak přejedu k dalšímu oddělení s jídlem. Mohl bych mu něco upíct. ,,Mohl bych ti něco upéct??" zopakuji svoji myšlenku.

Zamyslel jsem se nad tím. V hlavě mi problikl nápad jak je svázaný a já šlehačkou ho krmim nebo mu ji různé dávám na tělo....  Do me drcnul a ja se hned vrátil do reality. „Jo jasně, ale vem i šlehačku.“

Pozvedl jsem obočí. Šlehačku? Co když ji nebudu potřebovat? Ale vlastně bych mohl udělat něco se šlehačkou. V hlavě už mi běžely různé nápady. Ano, zbožňuji pečení a vaření.

„A když tak dvě ve spreji.“ Mrkl jsem na něj laškovně. A to ho asi vyvedlo z míry. Jelikož začal být rudy a nedivil bych se kdyby i na prdeli.

Proč mě... napadlo...něco....dost nemravného? Teď už asi chápu. Krev se mi nahrnula do tváří a raději jsem sklopil pohled na šlehačku v krabičce. Opatrně jsem ji vzal a vyměnil za tu ve spreji.

Byl tak rozomily. Teď a tady bych ho klidně snědl. Myslím, že bych měl přestat jinak..... Bude problém.

Mlčky jsem vybral ještě pár věcí a už jsme mohli jít k pokladně. ,,H-hotovo," řeknu stydlivě.

Šli jsme k pokladně, zaplatili, šli k autu. Nandali vše do auta a nasedli. „Ještě jedu něco koupit a vyzvednout jo?“ Řeknu a vyjedu.

A co? Ptalo se mé zvědavé já, ale radši ne nahlas. Raději jsem jen kývnul. Dívám se z okýnka. Zbožňuju tu ubíhají krajinu.

Brzy zastavíme před kramkem. „Počkej tady. Hned jsem tu.“ Rychle jsem na kráčel dovnitř.

Čekám. Nudím se. Nejsem takovej typ člověka co by vydržel nic nedělat. Hmm, co třeba... Budu zpívat! Jo, mám geniální nápady. Začnu s mojí oblíbenou a přestávám vnímat co se děje okolo.

Vyzvednu sadu nožů a rovnou velmi novou katanu. Zvednu se a dám to na zadní sedačku. Sednu si do auta a pozoruju jak zpívá. Dokonce se pokusil o tanec.

Dělám různé blbosti, přesně tam jak jsem zvyklí. Přejdu i na další a pak se stane to, co jsem vážně nechtěl. Zjistil jsem, že už se pohybuje v autě. Můj hlas a divný taneček zkolabují a jen rudý čekám na jeho reakci. On se prostě nemohl ozvat!

Když se zastavil a zaznamenal mně, tak jsem se jen pousmál. „To už mužu vyrazit nebo budeš ještě tancovat?“ Zeptám se pobaveně.

Sklopil jsem hlavu. ,,J-jeď," hlesnu. Trapas. Před klukem, který se mi líbí. Upss.