V pasti psychopata

Cesta s překvapením

Mazlil jsem se k němu a nechtěl ho pustit.

,,Takhle nikam nedojdem," zasměju se. Snažím se mu dostat z náruče. ,,Pusť měě, potřebuju na záchood."

Nechtěl jsem, ale musel ho pustit z važných důvodů. Ano díky záchodu. Tak jsem se oblékl a sedl si na židli čekajíc na něj.

Hezky jsem se mu vymluvil. Musím se pochválit. Ale doopravdy jsem si šel odskočit, pak se zase hezky vrátil k němu. Potřebuju s ním vlastně ještě probrat záležitost s oblečením. Asi nebude nadšený.

Vrátil se a sedl si na mě. Já ho chytl pod zadkem a políbil. Zvedl jsem se s ním směr botník. Tam jsem ho už položit musel.

Pro jednou jsem zanechal nějakých protestů a sledoval vše z hezkého výhledu. Pro jednou... Nesnáším obouvání. Je to zdlouhavé a raději bych chodil bos, ale to by asi nebyl nejlepší nápad, tak jsem si ty boty nazul a mohl vyrazit. Tady je někdo brzda.

Byl rychle obutý. „Si nějaký nedočkaví.“ Pronesu a ještě si ho k sobě přitáhnu pro polibek. Ruka mu zabloudí na jeho kulaťoučký zadeček.

,,Já vždycky," ušklíbnu se do polibku. Snažím se začít malou líbací válku. Celkem mi to vychází. Prostě, když subík z nenadání začne brát dominantnímu dominanci.... Normálka.

Samořejmě se do toho nechám zatáhnout a natlačím ho na dveře. „Měli bychom jet, jinak se nikam nedostaneme~.“ Zavrčím mu u ouška a zkousnu mu ho.

Se svým hereckým uměním protočím oči jako rozmazlená puberťačka, kterou nutí umýt nádobí. Zrovna si nalakovala nehty přeci! Dobře, moc se do toho vžívám. ,,Ale to ty mě tu držíš~."

Jemně zavrčím a začnu drtit jeho rty. Nechtěl jsem se odpojit. Sakra co mám dělat.

Spokojeně se usměji a otočím se na patě. Jak příjemné je udělat něco takového. Vzal jsem za kliku, načež jsem hrdě vyšel ven. Tohle si užiju.

On se otočil a prostě odešel. Zavrčel jsem, jemně bouchl do stěny. Takže on si chce hrát~? Vyšel jsem ven, zamkl a rychle si ho hrubě přitáhl k sobě. „Ještě chvíli a ohnu tě hned o to auto.“ Zavrčím mu do ouška, které následně skousnu a odejdu k autu. Ještě jsem mu hrubě promačkal zadek.

Trochu nespokojené zamručím a svoje pozadí si proměnu taky, ale o dost jemněji, aby to tolik nebolelo. Poté ho normálně dojdu a nasednu na místo spolujezdce.

Jak nasedne, tak vyrazíme. Ceste trvá asi půl hodiny a my dorazíme před moji oblíbenou restauraci. Vystoupím a jako džentlman mu otevřu dveře. „Dámy první.“ Usměju se na něj.