V pasti psychopata

Restaurace

Po dlouhé a pro můj zadek nepříjemnou cestě, se mi ještě začne šklebit. Grr... Mám pocit, že nedokáži rozpohybovat své svalstvo do pohybu. ,,Dámy se nosí v náruči," zabrblám nakonec.

Jen se uchetnu. Natáhnu se pro něj a vytáhnu v náruči ven. Jemně ho políbím, pak ho položím na zem, zamknu auto. „Můžeme jít my lady?“ Nabýdnu mu mé rámně.

,,Hmm," zamručím zamyšleně a snažím se najít nějakou maličkost, za kterou bych ho mohl začít škládlit. ,,Asi ano..." řeknu nakonec, když mě napadají jen blbosti ve smyslu: nejdeme po červeným koberci, a tak dál.

Když jdem tak se na něj podívám. Byl zamyšlený. Ale nechal jsem to být. Vešli jsme a hned se nás ujal číšník a odvedl nás do zadu, kde to bylo oddělené ode všech a jen pro dva. Už jsem se těšil jak se bude tvářit. To mi připomíná, že bych ho ohl.

Celou cestu do restaurace bylo ticho. Takové to příjemné... Jenže já v něm cítil napjetí. Taková intuice. Klid před bouřkou... Jen to ne. Posadil jsem se na jedno místo, pak jsem sledoval jeho.

Objednal jsem si červené. „Zlato co chceš ty.“ Zeptám se s úsměvem.

Já se opít nechci... Uculím se jako měsíček na hnoji -jednou mi to někdo řekl, stále nerozumím jaký to má přesný význam, ale což a řekl jsem: ,,Já si dám neperlivou vodu."

Objednal jsem mu ji a číšník nám dal menu. „Tak zlato jak se ti tu líbí?“ Zabloudím rukou na jeho klín. Ano ten stúl byl jen pro dva a malý, to bylo schválně.

He, je tak velký, že se sem nemůže vejít. Vezmu do ruky menu a s hereckým uměním se po rozhlédnu okolo sebe. ,,Je to krásně temné, vášnivé a svůdné~" popisuji místnost nebo jeho osobu? Jeho. Tohle není popis na restauraci.

Jen se napiju vína, zaklapnu menu a rukou vyjedu výš. „Co by sis dal k jídlu?“ Jak rád si hraju.

Hmm, výběr tu mají velký...  ,,Třeba tu padesát čtyřku..." Je to nějaké maso a nudlema. To by mohlo být dobrý. ,,Co ty?"

Teď bylo škoda, že nemá sukni.... Probrala mě jeho otázka. „Hmmm já si dám steak s brambory a dipem.“ Rukou si ho přitáhnu blíž k sobě. Má ruka je na jeho lemu kalhot. „Myslím, že předkrm bychom mohli přeskočit a jít pak na dezert~.“ Moc jsem ho chtěl.

,,Taky si myslím~... Maj tu palačinky s čokoládou?" pronesu zamyšleně. Baví mě ho takhle dráždit. On se tak roztomilé vzteká~. ,,A samozřejmě se šlehačkou..."

Jen kývnu a objednám. Číšník vše donese a my se pustíme do jídla.

On nevypadá dvakrát naštvaně. No počkej. V tichosti začnu jíst. To maso chutnalo divně... Nechutnalo mi. ,,Grrr..." zamručel jsem.

Podíval jsem se na něj. „Co pak se děje.“ Zeptám se naštvaně. Jestli popletly objednávku tak uvidí.

Zakňučím, páč mi dojde, že tímto můžu zkazit celou večeři. ,,To maso... Mi nechutná... Promiň."

Zamručel jsem a přišoupl si talíř k sobě a zamračil se. „Vždyť popletli objednávku! Tohle ja vepřové na víně! Číšník!“  Hned jak přišel jsem mu vynadal, samozřejmě mu přinesli pak jeho objednávku a já se na něj usmál.