V pasti psychopata

Cesta domů

Zasedl jsem na místo spolujezdce a udělal jak řekl. ,,Tokashi 23," řeknu. ,, Víš kde to je?" Byla by sranda kdyby nevěděl. To by mě musel odvézt ke kavárně, abych si pak cestu našel.

Zamyslil jsem se. „Ne, ale od toho mám navigaci.“ Pousmál jsem se vítězně. Zadal jsem to tam a vyjeli jsme.

Už ve mně hrklo. Ale zachránil situaci navigací. Chytrá to věc. Cesta plynula rychle až nakonec krabička oznámila: ,,Odbočka je v pravo," a za rohem jsme viděli můj dům.

Už jsem byli na místě. „Tak jsme tady. Nechceš, abych tě tam odnesl po tom co jsem tě zřídil?“ Zeptám se jemně. Jen přeci bude moje hračka a než bude tak ho musím trošku hlídat no ne?

,,Radši ne. Mám takový ty klasický sousedky... Koukají co se kde pohne, poslouchají co se šustne, pak to všechno musejí povyprávět dalším, a ty dalším až z toho vznikne atomový výbuch..." povzdychnu si. Ano to se jednou stalo, když ve vedlejším paneláku nechali puštěný plyn...

Sáhnu mu na stehno a políbím ho. „Tak dobře zítra zavolej kdy končíš. Stejně musím teď do práce.“ Řeknu a usměju se.

Zapojím se do polibku a po rozpojení se na něho mírně usměju. Skoro... Ne... Zamilovaně se usměju. ,,A číslo?"

Podal jsem mu lístek s číslem. „Pak zavolej.“ Vypadal zamilovaně. No asi mu potom zkazím iluze.

,, Dobře," hlesnu. Odpoutám se, vstanu, a ještě se s ním rychle rozloučím. ,, Tak ahoj," pak už jen zabouchnu dveře a jdu do svého bytu.

Ještě vystrčím hlavu z okénka. „A co tvoje číslo?“ Zavolám na něj. Jen přeci mi ho nedal a pokud vím tak aspoň ho nalákám ještě víc.

,,Nemám s sebou žádný papír, ale můžu tě prozvonit." Nabídnu mu. A už tahám mobil a ťukám si do něho jeho telefonní číslo.

Hned sem si to číslo uložil a ještě si ho vyfotil s jeho mobilem. „Díky a měj se.“ Zamávám mu a rychle jedu do práce.

Odjel a já se otočil a šel do druhého poschodí odemknout svůj byt. Neměl jsem hlad a tak jsem si lehl do postele a zbytek dne hodlal strávit na mobilu. Tak co si pustit?

Práce byla otrava. Ale byli tam pěkné adeptky na další oběti. Samozřejmě neměli na můj nový objev, byl z nich nejroztomilejší. Doma jsem se svalil na gauč a přemýšlel co budu dělat.

K večeři jsem šel prozkoumávat zbytky z ledničky. Odešel jsem s jughurtem. Nudil jsem se. Nemám tu co dělat. Učení je stejně zbytečné na konci roku a moc koníčků mimo nemám. Tak jsem zalezl zase dneska do sprchy.

Nakonec jsem si šel lehnout. Šéfka mi dala volno od zítra na dva týdny. Zítra si promyslím plán jak ho budu mučit.

Po vysprchování jsem si na sebe vzal jenom svoje boxerky a zalehl do postele. Kde taky za chvíli usínám tvrdým spánkem.