V pasti psychopata

Cože krev! Snídaně

Povzdechl jsem si a raději to nekomentoval. Odešel a já se rozhodl mu to prádlo hodit do pračky, i když jsem ani nebyl oblíknutý. Moje ruka uchopila víko a odendala ho, aby se mi naskytnul pohled na zakrvácené oblečení...

Dodělal jsem vajíčka se slaninou a dal to na talíř. Po té jsem to dal na na stůl, pěkně jsem to naaranžoval. Tak, už jsem jen čekal než přijde. A ještě džus a já si dám kafe

Vyděšeně jsem zíral do toho koše. Co sakra dělal že to je od krve!? A ke všemu není jeho, protože on je v pohodě. Měním rozhodnutí, na to prádlo šahat nebudu a budu si to s ním muset vyřídit... Co když si to s tím člověkem užil?

Už to bylo pět minut. Tak jsem na něj zavolal. „Zlato, snídaně!“ Doufám, že to slyšel.

,,Jo, jen chvilku!" Křiknu na zpátek. Zaklapnu víko a již osušený doběhl do ložnice se převléknout.

Už je to deset minut. Chci se zvednout a jít pro něj. Než to stihnu objeví se přede mnou. „Co si tak dloho dělal?“ Zeptám se a jdu ho obejmout.

Obejmul mě a ja ho obejmul na zpět. Budeme dělat, že jsem nic neviděl do tý doby dokud mě naneštve.  ,,Musel jsem ještě jít do ložnice pro oblečení."

Jen pokývám hlavou a odsunu mu židli. „Tak moje lady.“ Ukázal jsem na místo a čekal než si sedne.

Posadil jsem se a čekal až si sedne i on. Pak jsem se tedy odhodlal a pustil se do jídla. ,,Je to doblý," zahuhlal jsem a nevšímal si, že mam plnou pusu.

Snědl jsem to rychle. Tak jsem pak začal popijet kafe. Najednou promluvil s plnou pusou. „No tak maličký nemluv s plnou pusou.“ Začnu se trošku smát.

Já mu pochválím jídlo a on se mi směje zmetek! Uraženě nafouknu trochu zarudlé tváře a spolknu sousto. ,,Něco tak příšerného jsem nikdy nejedl."

Ach jo. Mladý pán se urazil. Někdy mi fakt připomíná ženskou s krámy. „Ale zlato nezlob se. Tohle ti nesluší a před tím si byl tak roztomilý.“ Řeknu, natáhnu se k němu a dám mu pusu na jeho nafouklou tvářičku.

Trošku splasknu. Sklopím pohled k mému jídlu a mlčky se do něho znovu pustím, i přesto že už uražen nejsem. Nechal jsem ho se trochu potrápit

Vím, že mě chtěl škádlit, ale tohle na mě nazabere. Jelikož je tak roztomilý! „Až dojíš, jdi se převléknout a já umyju nádobí.“ Mrknu na něj. Pak už jen čekám.

Hm trpí jak já o biologii... Teda to by doopravdy trpěl... To jsem nedomyslel. Začnu se tedy doopravdy věnovat svému jídlu až mi zbývalo poslední sousto, které taky úspěšně skončí v mém žaludku. ,,Dík," hlesnu a jdu se tedy podle instrukcí převléct.

Umyl sem nádobí a šel pomalu za ním. Šel jsem potichoučku, pak jsem ho rychle objal a nehtěl se ho pustit.

Navléknul jsem se do košile a už si i zapínal pásek, aby ze mně nepadali ty divný rifle, když mě něco zezadu obejmulo. Trochu jsem se leknul, ale už nevykřiknul.