V pasti psychopata

Mysl a psycholog

Přitáhl jsem si ho do polibku a strčil do něj jeden prst. Sakra co se to děje že jsem tak jemný!?

Docela mě tím prstem překvapil, ale co čekám? Zavzdychám a snažím se polibek opětovat. Doufám, že mi nenatrhne zadek.

Pak skončím u třetího prstu. Kalhoty mě docela už tlačí u mého kamaráda. Sakra. Rukama mu jezdím po těle. Mezitím se mi dobývá do kalhot a snaží se prirazet. A já přemýšlím jak to, že jsem jemný?

Snažím se to nějak posunout dál, ale on je jako vyměněný. Toto je můj šestý smysl. Poznat, že někdo není OK. ,,Nad čím přemýšlíš?''

Pozastavil jsem se. „Nad ničím, jen přemýšlím jak někdo může i přes bolest zadku chtít přídavek." Zmáčknutí mu ho silné. Nechci, aby to věděl. Teď jsem fakt rozpolcený.

Posmutním i když ho chápu. Nechce mi to říct. No jo, musí mít nějaké svoje soukromí. Bolestně se prohnu v zádech, avšak slastně zavzdychám.

Jak zavzdychal. Vsunul jsem se do něj a čekal. Sakra proč to dělám?!

Nečekaně se do mě dostal. Se zalapáním po dechu jsem se opakovaně prohnul v zádech. Čekal jsem, že začne okamžitě přirážet, ale pro moje štěstí a pro štěstí mé zadnice čekal.

Počkal jsem asi minutu a zacal jsem prirazet. Ale pořád jsem byl divný. Najednou mi bylo vše jedno jen sem chtěl jeho.

Pak začal přirážet a já se rozvzdychal. I když s ním nejsem dlouho, a sexu taky nebylo tolik. Poznal jsem, že je něco jinak. Ale né, že by se mi to nelíbilo.

Začal se okolo mě stahovat. Já vzdychla spolu s ním. Ještě chvíli a budem oba.

,,U-uuž," zasténám po chvilce, a doufám, že pochopí co tím myslím, i když jsem to jednoduché slovo smíchal se vzdychem. Pak jsem vyvrcholil.

Já jsem vyvrcholil těsně po něm. Lehl jsem si vedle něj. „Líbilo?" Libl jsem ho do vlasů.

,,Jistě, že ano," řekl jsem a usmál se na něho. Opatrně pohnu nohama a přitulím se k němu. Ve vzduchu mi byla zvláštní atmosféra, ale tu jsem zvládnul ignorovat. ,,A co ty?'

Jen jsem pokýval hlavou. „Jen musím zajet za doktorem. Zvládneš to?" Nechtěl jsem ho nechávat samotného, což už je na mě fakt moc divný.... Co to se mnou je?

Zamyslím se. Za doktorem? Ne za doktorkou? Ne, nesmím ho hned podezřívat ze všech možných...situacích? ,,Snad ano," řeknu potichu.

Viděl jsem jeho obličej. „Neboj se je to doktorka a ne doktor. Co ty si nevymyslíš, a pak to jde na tobě poznat." Cvrnknu ho do čela. Fajn tohle mám za sebou teď je na čase oblbnout doktorku.

Nevím jestli se radovat z toho, že jsem měl pravdu,nebo ne. Alespoň mi to řekl. I přes pochybnosti jsem se na něj po tom co řekl usmál.

Po tom co jsem ho ujistil jsem ho odnesl aspoň do koupelny, tam se oblékl rozloučil se. To co jsem plánoval a přichystal ve sklepě jsem odložil na zítřek. Vyjel jsem za mou doktorkou.

Dali jsme si pusu na rozloučení a já se následně naložil do vany plné teplé vody a bublinek. Dobré odreagování.

Byl jsem tam za půl hodiny. V kročik jsem dovnitř a hned blbý otázky. Ach jo to bude dlouhý. Nakonec jsem tam byl hodinu. Řekla mi, že to co cítím je láska. Tsss určitě ne.... A dala mi další prášky.... Ale řekla, že to někomu zavolá.... Komu?

Po chvilce -alespoň to jsem se domníval- louhování ve vodě jsem vstal, osušil a obmotal kolem sebe ručník. Takhle jsem došel do ložnice kde jsem se plánoval převléknout. Už jsem si natahoval kalhoty, když najednou se rozezněl můj mobil. ,,Ano?"

Zastavil jsem se v obchodě pro prášky ať neřekne něco.... Kontroluje totiž jestli si je vemu. Byl jsem doma za hodinu. „Tadaima!" Zařval jsem na celý dům.