V pasti psychopata

Cože, platba, strašidelná ulička....

Odvede mě k našemu stolu a nechá mě si sednout. ,,Poslouchám," řeknu mu na povzbuzení.

„V kavárně dělám z nudy... Jinak mám svou firmu."

Nakloním hlavu ve znaku nechápavosti. Má firmu... A nudí se... Jakože cože?

„Prostě makat nemusím, ale makám, protože chci zkusit i něco jiného." Pohladím ho po stehně.

,,Co za firmu?" Zeptám se, když si moje myšlenky všechno urovnají. Docela se bojím.

„Moje firma se zabývá uměleckými činostmi a ochranou počítačů. Uměleckou část měla v merku mamka a táta počítače." Najednou přijde číšník.

,,Aha," řeknu. Docela mě to překvapuje. Možná to je tím, že je docela pozdě a na taková to noční překvápka nejsem zvyklý.

„Pak ti to pořádně vysvětlím." Šeptnu mu do ouška. „Pane hotově nebo kartou?" Otočím se na číšníka. „Kartou." Hned na to odejde.

Zaplatí a já se zase postavím na nohy. Myslím, že vysvětlení počká na zítra... To mi připomíná... Kam se poděl ten Jeff?? Byl to vůbec Jeff?

Hned odcházíme z restaurace a já s ním zatočím do uličky. Ano chci jít zkratkou ne teď vraždit.

Vyšli jsme tedy pryč a já si jako nějaký pako vzpoměl na další věc. ,,Můžu se tě zeptat? Co to bylo... No... Za tu košili??"

Zarazil jsem se. „Jakou?"

Myslím, že to není ideální otázka, a že bych se na ní neměl ptát... Ale já to chci vědět. ,,No ta, která byla zakrvácená v koši se špinavým prádlem. Docela mě překvapila..."

Znervózním. „To nebyla krev... To bylo od kečepu...." Snad to zabere.

Vypadal nervózně. Jenže já si byl jistý, že to byla krev. „Ale takhle kečup nevypadá. Jsem si jistý, že to byla krev.“

Tak jo, to nevyšlo. Co budu dělat. Ještě ke všemu jsem si nevzal prášky. „Jenže kečup a krev se docela pletou.“ Zasměju se nervózně.

„Ne jsem si jistý, že to byla krev.“ Stál jsem si za svým. „Co se děje, že mi to nechceš říct?“ Podívám se na něj, starostlivě ho chytnu za ruku.

„Nic se neděje a byl to kečup.“ Prostě budi tvrdit svou. Pak mi na to přistoupí. Aspoň jsem v to doufal. Jestli totiž bude pokračovat... Chytnu záchvat.

„Víš, že vše mi můžeš říci?“ Druhou ruku zaťal pěst. To se mi to bojí říct? „Porval si se nebo co se stalo? Jsi v pořádku?“ Honilo se mi tolik věcí hlavou. I ta šlehačka v lednice jestli je stále dobrá. No doufám, že je, až přijdeme domů tak si ji chci  sníst!