Rodinné vazby

16. Jarní čas

„Harry, jak jsem řekl, ukázal opravdové nadání pro alchymii. Není prvním, koho jsem potkal s takovým talentem, ale je jediný, který v tak útlém věku ukázal opravdový charakter," vysvětlil Nicholas. „Ten chlapec dokáže velké věci. A já mu chci pomoct." Nad upřímností těch slov se Severus mohl pouze usmát.

Byla sobota a blížila se půlnoc. Uplynulo už osm měsíců od chvíle, kdy Nicholas vyjádřil svoje přání, aby se Harry stal jeho učněm.

V této chladné dubnové noci natočil Harry Potter svůj dalekohled směrem k Hydře – studoval oblohu už přinejmenším dvě hodiny a toto bylo poslední souhvězdí, které chtěl prozkoumat, než půjde spát. Věnoval se astronomii opravdu usilovně od té doby, co ji nepotřeboval jen k všeobecnému přehledu, ale také ke studiu lektvarů a alchymie.

Astronomie, uvědomil si, společně s historií čar a kouzel, bylinkářstvím, věštěním z čísel a runami – což byly všechno předměty, které v posledních měsících usilovně studoval, i když ne jako samostatná odvětví magie, čehož důkazem bylo, že se neobjevily žádné další značky u jeho znamení – byla nepochybně důležitou součástí jeho všeobecného studia. Například při vaření lektvarů využil znalosti jak z bylinkářství a astronomie, tak v některých případech také ze starodávných run, zatímco věštění z čísel mu pomáhalo tvořit spojení mezi svými kouzly a rozumět magickým teoriím.

Když už bylo zmíněno, co se objevilo a neobjevilo na jeho znamení. Severus ve své knihovně objevil neskutečně nápomocnou knihu hned poté, co byl Harry označen jako učeň přeměňování. Zlobil se sám na sebe, že ji nenašel hned při prvním hledání, ale Harry se mu jenom smál. Severus byl neustále až po krk zahrabaný do svitků a knih, v nichž se snažil najít jakékoliv informace, které by mu pomohly s výzkumem vlkodlačího lektvaru.

Nicméně, podle knihy znak neoznačoval učednictví a mistrovství jako zrovna běžné. Ukázalo se, že jako učedník určitého odvětví magie budete označeni, když ukážete určité odhodlání a tvrdě pracujete na dosažení svých cílů.

Titul Mistra byl pak udělován odlišně. Emblém vás neoznačil jako Mistra, když jste získali všechny znalosti, které je daném předmětu možné mít. Byl jste považován za Mistra, až když jste vykonali čin – kniha poměrně úspěšně mlžila v popisu tohoto úspěchu – který ukázal vaši oddanost na daném poli magie.

Harry předpokládal, že značku za oddanost by jako první mohl dostat za alchymii – učednický symbol, který se objevil před několika dny, byl jeho pýchou a radostí.

Jeho lekce alchymie začaly minulé léto a pokračovaly bez přestání od toho památného srpnového odpoledne. Nicholas a Perenella se stali svým vlastním způsobem součástí jeho a Severusova každodenního života a zelenooký chlapec už měl svou vlastní alchymistickou laboratoř – i když zatím ne tak působivou jako Nicholas – přímo naproti lektvarové laboratoři v hradním sklepení. To Harrymu naprosto vyhovovalo, protože byl schopný vklouznout ze své laboratoře přímo do té Severusovy a pomoct mu s jeho výzkumem.

Mezitím, zatímco sháněli přísady vhodné pro vlkodlačí lektvar, Severus udělal určitý pokrok v jiném, menším úkolu. Přivedl už téměř k dokonalosti lektvar, který měl uzdravit Harryho zrak, a teď vytvářel několik variant pro různé typy očních vad. Bradavický lektvarista už dokonce přišel i s několika léčivými lektvary, ale stále je odkládal, aby pokračoval ve své práci na vlkodlačím lektvaru.

Nutno dodat, že Perenellin skleník poskytoval skvělou pomoc při vaření lektvarů – nabízel vzorky vzácných rostlin, které při své práci na lektvarech využili a které teď rostly i v jejich vlastním skleníku. Zároveň pak Harrymu pomáhaly v obohacování jeho bylinkářských vědomostí.