Rodinné vazby

33. Vysvětlování nevysvětlitelného

Když Harry odešel a Adrian se s široce rozevřenýma očima snažil vzpomenout si, co se stalo, otevřely se i další oči. Ginny Weasleyová nic nechápala. Jako poslední si pamatovala Toma Raddlea, který vystoupil ze svého deníku. A teď ležela tady, na podlaze Tajemné komnaty, s mrtvým baziliškem opodál a fénixem usazeným na jeho těle, deníkem probodnutým přímo uprostřed a hrdinou celého kouzelnického světa, který teď nechápavě a v úžasu svíral meč. Když na ni zavolal jménem, jediné, co mohla udělat, je zírat na místo, kde zmizel jeho bratr.

Harry opustil nebelvírskou koupelnu po dobrých třiceti minutách pod horkou sprchou. Předtím si ani neuvědomil jaké množství špíny, inkoustu a krve se na něj přichytilo v Komnatě.

Když se konečně i on dostal do koupelny Ufňukané Uršuly, nechal svého bratra, Rona, Ginny i zmateného Lockharta za sebou. Doběhl k rohu chodby a ještě se po nich jednou otočil. Adrian stále pevně svíral Nebelvírův meč. Pak už zamířil rovnou do koupelny a užíval si přitom zvuk svých kroků na kamenné podlaze, tlumící kouzlo už dávno vyprchalo. Nikdy ho nenapadlo, že přijde den, kdy ocení tak prostý zvuk.

Po několika minutách horké sprchy dostal Harry neovladatelný záchvat smíchu. Opřel se zády o zeď a sjel až na kolena, emoce se přes něj valily jako lavina. Úleva, zděšení, nadšení, vyčerpání – kontrasty, které se vzájemně prolínaly, jak se nad sebou snažil získat kontrolu. To trvalo trochu déle, než čekal, ale po dvaceti minutách už se ovládal natolik, aby se mohl vrátit do své postele dřív, než se po něm začne někdo shánět.

Po cestě do schodů spálil poslední zbytky adrenalinu, který se mu v Komnatě rozproudil v žilách a do postele se dostal v rekordním čase hned po tom, co vrátil neviditelný plášť do Adrianova kufru. Naštěstí na něm nezůstaly ani sebemenší stopy od krve ani špíny.

Ukázalo se, že se vrátil právě včas. Ne o víc než deset minut později je vzbudila profesorka McGonagallová kvůli improvizované oslavě. Na co spát, pomyslel si Harry sarkasticky, bazilišky vraždím každý den, proč bych měl být unavený. Upřímně si pak ale musel přiznat, že by usnout stejně nedokázal a představa jídla vypadala víc než příjemně.

Sešel tedy dolů na oslavu, kde ale nebyl déle než na jeden chod, než ho zavolali do ředitelny. Tam se setkal se Severusem, celou svou rodinou – včetně Siriuse a Remuse – a ředitelem, všemi zabranými do vášnivé debaty. Adrian, který byl stále od hlavy až k patě od krve a špíny, se na něj unaveně usmál, on mu úsměv oplatil a dělal, co mohl, aby nedával najevo přehnané veselí. Jako by o celé situaci vůbec nic nevěděl.

Severus mu jen věnoval svůj typický „promluvíme si později" pohled, protože to, co právě slyšel, ho rozhodně nepřesvědčilo. Harry přikývl a to Severusovi stačilo. Obrátil oči v sloup, založil si ruce na hrudi a znovu nasadil svoji kamennou masku. Panický záchvat, který se v něm odehrával, když Harry uznal, že byl součástí nočního dobrodružství, bude muset počkat.

„Co se stalo?" zeptal se Harry tak překvapeným hlasem, jak jen dokázal, „jsou všichni v pořádku? Profesorka McGonagallová říkala, že se vrátila Ginny."

Lily a James přišli svého syna krátce obejmout, než obrátili svoji pozornost zpět k tomu staršímu, nasáklému krví. Harrymu se v hrudi ozvala ostrá bolest, než si uvědomil, že jeho rodiče neznají pravdu. Když ale pomyslel na Severuse, bolest odezněla. Představoval si, jak bude reagovat, až uslyší skutečnou verzi příběhu. Rozlilo se v něm příjemné teplo, podobné tomu, které zažil dřív při písni fénixe. Asi to nebude jen tak, pomyslel si, když viděl Severuse, jak zatíná ruce v pěst. Tohle ještě bude stát za to.

„Adrian se znovu utkal s Temným pánem, to se stalo," ozval se Sirius rádoby lehkovážně. To bylo vždycky ukazatelem, jak nebezpečná nebo závažná je situace, když se Tichošlápek snažil znít vesele a selhával.