Rodinné vazby

20. Famfrpál

„Pěkná práce, Harry. Opravdu pěkně provedeno."

Potom se přidal ke zbytku učitelů a pyšně se usmívajícího Harryho nechal za sebou. V okamžiku, kdy se Mistr lektvarů otočil, jeho plášť za ním zavlál a odhalil jeho kalhoty – od kolene až dolů byly roztrhány na kusy.

Harry proklouzl zpátky do svého pokoje, zatímco zbytek nebelvírských studentů večeřelo ve společenské místnosti - díky pozornosti domácích skřítků, když jejich oslava byla tak přerušena. Až o něco později sestoupil po schodech dolů k ostatním – ujistil se, že o něm vědí – a povedl se mu brilantní herecký výkon, když poslouchal bratrovo vyprávění o tom, co se stalo. Nebo spíš, co si on myslí, že se stalo.

„Víš, že tě za tenhle kousek stáhne máma zaživa z kůže, že?" povytáhl Harry obočí. Adrian zbledl a Harry se zasmál. Vědomí, že jeho bratr je živý a v pořádku, i když byl tak blízko zabití trollem, konečně prosáklo do jeho srdce. Přitáhl si Adriana do objetí a znovu si slíbil, že na svého bratra, který je očividně magnetem na nehody, bude dávat pozor.

„Ale Dvanácterák se Siriusem na tebe budou nesmírně pyšní, až překonají počáteční šok. Možná ti za to i něco dají." Adrian se zasmál taky a poplácal svého bratra po zádech.

„Sejmutí dospělého trolla je síla!" prohlásil Harry potutelně.

„Díky, brácho," ušklíbl se Adrian a začal se dívat po něčem k snědku. Harry se zasmál.

„Radši byste si vy tři měli vzít něco k jídlu, musíte umírat hlady," řekl a sám následoval vlastní rady.

Musel čekat několik hodin, než všichni usnou, aby se pod rouškou neviditelného pláště mohl proplížit ven. Uvědomil si, že Severus by mohl být zraněný. Jasně, nekulhal nebo tak, když scházel po schodech, ale někdy uměl být tvrdohlavý jako gryf, zvlášť když měl projevit bolest nebo nepohodlí. Mohl vykrvácet k smrti a u toho se usmívat, jen aby nemusel ukázat slabost.

S tou myšlenkou zdvojnásobil svoji rychlost a hradního sklepení tak dosáhl v rekordním čase. Zaklepal na dveře raději silněji než obvykle a asi po čtvrtém zaklepání mu Severus otevřel – očividně se ani nesnažil usnout. Když nikde nikoho neviděl, lehce se posunul doleva a usmál se, když kolem něj Harry proklouzl a zavřel dveře.

„Co tě sem přivádí, Harry?" zeptal se, když si mladý čaroděj svlékl neviditelný plášť. „Nějaký další troll, o kterém bych měl vědět?" Harry protočil oči a posadil se do křesla.

„Přísahám, že někdy mě Adrian děsí k smrti, ale o to nejde."

„Ne?" zasmál se Severus Harryho výrazu plnému obav.

„Jsi zraněný?" zeptal se Harry s pohledem upřeným na jeho nohu.

„Jestli já jsem zraněný?" odpověděl otázkou Severus, náhle rozpačitý. Tohle nečekal.

Šel jsi zkontrolovat Chloupka, zatímco jsem se já snažil zachránit svého bratra od roztrhání na cucky, ne?" obvinil ho uštěpačně, jeho hlas však neskryl tolik obav, kolik chtěl.

„Ve skutečnosti ano."

„A Chloupek..." Harryho oči jako by ztratily jiskru, která byla nahrazena vodnatým zamlžením a jiskřičkami, doprovázenými prosebným pohledem, který byl pro chlapce tak typický. Zas ty jeho štěněčí oči, pomyslel si Severus. Ale ne.

„Chloupek tě napadl? Viděl jsem, že tvá pravá noha byla..." chlapec se odmlčel, oči prosebně vytřeštěné. Harry je se svým soucitem tak rozkošný, pomyslel si Severus. Jeho srdce se pod jeho pohledem rozněžnělo. Zajímalo ho, jestli to dělá schválně.