Rodinné vazby

26. Tváře nové, i ty staré

„Ehm, Harry?"

„Ano, Seve?"

„Zbláznil jsem se nebo jsi právě opravdu použil Kámen mudrců jako hnojivo?" Harry několikrát zamrkal nad jeho otázkou.

„No... fungovalo to, ne?"

Podívali se jeden na druhého a opět propukli v hlasitý smích.

Bolest v nich stále zůstávala a bude zůstávat ještě dlouho. Ale teď byli skutečně připraveni posunout se dál.

Od vytvoření a zničení Kamene uplynuly tři týdny a věci se začaly vracet k normálu. Harry se vrátil ke svým studiím a Severus pokračoval ve svém výzkumu.

Na konci července oba zasáhlo zjištění, že spolu s Harryho dvanáctými narozeninami slaví desáté výročí svého prvního setkání.

„Téda," vydechl Harry výmluvně, když Severus naplnil jejich sklenice máslovým ležákem. „Celé desetiletí?"

„Já vím," souhlasil Severus s úsměvem, „někdy nemůžu uvěřit, že se to malé dítě, které si pamatuji, změnilo v tebe. Vyrostl jsi, Harry," snažil se, aby se mu hlas nezlomil.

„Bylo to nevyhnutelné, hádám," pokrčil chlapec rameny. „Ale desetiletí?" Pro někoho, komu je dvanáct, pomyslel si Severus, musí desetiletí znamenat mnohem víc, než pro někoho, kdo je starý jako Nich... pro někoho, kdo je starší. Pomyšlení na alchymistu stále bolelo. Ne, že by to nečekal, ale stále se snažil držet svoje pocity na uzdě. Nicholasova ztráta však byla pořád čerstvá a zranila ho stejně, jako smrt vlastních rodičů. Možná i víc.

„Jsi pořád mladý. Až budeš starší, desetiletí bude mnohem méně zásadní."

„Řekl starý chlap," protočil Harry oči. „Protože, opravdu, třicet dva let je tak strašné stáří." Jeho hlas přetékal sarkasmem a Severus se zasmál. Chlapec zněl přesně jako on.

„Dobře, dobře, možná máš pravdu," uznal.

„Ty víš, že mám," trval na svém Harry.

„Seve?" pokračoval chlapec po krátké pauze. „Kde si myslíš, že budeme za dalších deset let?"

„Kdo ví," řekl Severus, „já doufám, že na téhle terase, se sklenicí něčeho silnějšího, protože už budeš dospělý," zažertoval.

„Možná už budeš i s někým chodit," ušklíbl se Harry a Severus se zamračil. „Třeba budeš i ženatý!"

„Snažíš se dělat dohazovače, Harry?"

„Ne. To by znamenalo, že už jsem ti někoho našel, a to ne. Zatím."

„Proč jsi..." místo dokončení věty po něm hodil jedním z polštářů.

„...tak násilný?" dokončil Harry hravě, čímž i na Severusově tváři vyčaroval úsměv.

„Každopádně," pozvedl Severus svoji sklenici, „na dalších deset let! Doufejme stejně šílených, jako těch uplynulých. Jinak bychom se nudili."

„Jen bez těch pokusů připravit nás o život."

„Jak říkáš," souhlasil Severus, než si přiťukli a napili se.

Zatím jim nuda opravdu nehrozila. Mladý čaroděj začal ve svém volném čase experimentovat se starými košťaty. Experimentovat znamenalo rozebrat je na kousky a zase složit dohromady. Před týdnem se dokonce pokusil sestrojit svoje vlastní koště. Chtěl vědět, co všechno taková tvorba koštěte vyžaduje.