Rodinné vazby

74. Zajímavý případ pana Raddlea - II. část

Musíte mi to vysvětlit," řekl pak.

„Já vím. I já chci nějaká vysvětlení," řekla. „Tohle je pro mě poměrně nové. A přišlo to odnikud. Z toho, co jsem pochopila, vy už o tom nějakou dobu víte?" Severus přikývl. „Já asi týden," řekla. „Za hodinu a půl půjdu odsud a potkám se se svou sestrou. Jestli máte soukromé místo, kde si můžeme promluvit..."

„Mám," odpověděl naléhavě.

„Pak se potkáme u Děravého kotle, jmenuje se ta hospoda tak?" Severus přikývl. „Za dvě hodiny," dořekla. „Budeme na sobě mít zelené pláště Sesterstva, možná budete chtít přijít nepoznaný." Severus znovu přikývl.

Tanec skončil, vzájemně se poklonili, aniž by uhnuli pohledem.

„Nebojte se," zašeptala ještě, když jí nabídl rámě, aby ji odvedl z parketu. „Jsme tu, abychom vám pomohly."

Aby dostála svému slovu, Evelyn opustila gala večer přesně hodinu a půl po tanci se Severusem. Přijala ještě tři další nabídky k tanci, dvě od ministrů a jednu od Luciuse, který byl otrávený, že ho po zbytek času ignorovala. Ginny jí toho muže popsala jako přinejmenším arogantního, když ho zmínila v souvislosti s deníkem Toma Raddlea, a Evy jí teď dala za pravdu.

Když Popletalovi popřála dobrou noc a namířila si to z místnosti ven, konečně si dovolila přemýšlet o tom, co se tu noc stalo. Tohle gala rozhodně nebylo tím, co čekala. Ano, tohle všechno začalo podle předpokladů. Minulý týden se snažila poznat se s Ginny lépe. Měla radost z toho, jak dobře si rozuměly, jako by Ginny byla sestrou, kterou si vždycky přála mít. Po nečekaném setkání s Morganou - opravdu se to stalo? - zůstaly celou noc vzhůru a snažily se porozumět tomu, co po nich proroctví žádalo. Nakonec se Evy rozhodla požádat Charlieho o povolení, aby si Ginny mohla prodloužit pobyt na tak dlouho, dokud to „Sesterstvo vyžadovalo". Použila přitom tón, který její otec používal, když mluvil o státních záležitostech s Velkou radou - obdobou Starostolce - nebo když káral svoje děti. Musela ho použít správně, protože Charlie se zdál být přístupnějším a dovolil, aby jeho sestra zůstala v Domově, tedy až poté, co byl ujištěn, že je tam ve větším bezpečí než kdekoliv jinde na světě.

Do svítání spolu diskutovaly, aniž by přišly s uspokojivým závěrem. Jediným způsobem, jak zjistit něco víc, bylo zeptat se přímo Harryho Pottera a Severuse Snapea. Což se snáz řekne, než udělá. Ginny ji informovala, že Severus - a z toho, co pochopila nejspíš také Harry - bydlí v nezmapovatelném domě někde ve Skotsku. Evy věděla, že do takového sídla se dostane pouze s povolením jeho vlastníka. A aby jí to vlastník dovolil, by ho musela napřed potkat.

Ginny samozřejmě Harryho znala, ale na Silbreith nikdy pozvána nebyla. Během posledních let ve škole si s Harrym nebyla zas až tak blízká, jak jí vysvětlila, nebyla si vlastně ani jistá, jak by k němu měla přistupovat. Nechtěla ho tlačit do přátelství s ní jen pro její zvědavost, co se před třemi lety stalo v Tajemné komnatě.

„Vím, že je chytrý," řekla Ginny, „každý to ví. Taky vím, že je to dobrej kluk. I kdyby to nebylo jasné z toho, že mi zachránil život, myslím, že nějak pomohl i mým bratrům Fredovi a Georgovi s jejich plány rozjet svůj vlastní obchod. Ron řekl nedávno něco protivnýho o tom, že si Harry dělá přátele mezi bohatými lidmi, a oni dva se ho zastali. Řekli, že Harryho peníze ani trochu nezajímají a byl pro ně pravým přítelem, kdykoliv ho potřebovali. Rona nazvali žárlivým idiotem." Ginny se nadechla, protože tohle všechno ze sebe vychrlila najednou. „Mám Rona ráda, jako všechny svoje bratry, ale opravdu umí být žárlivým idiotem."