Rodinné vazby

18. Začátek školního roku

Harry se zhluboka nadechl a udělal několik posledních kroků, které ho dělily od nástupiště.

„Prváci! Prváci ke mně!" ozval se z dálky Hagridův hlas.

Tak jsme tady, pomyslel si Harry a vydal se za mohutným hlasem obra.

Harry seděl v loďce společně se svým bratrem a Ronem. Následovali zbytek studentů, před nimiž se v dálce tyčil majestátní hrad. Harryho ovládaly dvě protichůdné emoce – na jedné straně obrovské nadšení, na té druhé hrozný strach. Opakoval si stále dokola a dokola, že se není čeho bát, moc se mu to ale nedařilo. Aby se svým strachem bojoval, upřeně zíral na hrad před sebou a snažil se pravidelně dýchat. Což nebyl snadný úkol.

První ročníky byly přivítány profesorkou McGonagallovou, která vypadala přísně jako vždy, moudrýma očima sledovala vyděšené studentíky před sebou.

Zavedla je do malé místnosti dole v hale. Existuje někdo, kdo z tohohle není unešený? pomyslel si Harry, když se zadíval vzhůru na klenuté stropy. Bradavicím se nemohlo nic vyrovnat!

Profesorka jim vysvětlila, co jsou to koleje a dala jim instrukce k zařazovacímu ceremoniálu. Potom odešla a nechala je čekat s tím, aby si upravili oblečení a snažili se vypadat chytře. Její oči se zastavily na Ronově ušmudlaném nose a Nevillově plášti. Ten si začal nervózně upravovat svůj plášť po tom, co celou cestu pátral po Trevorovi klidně i na kolenou, zatímco Ron si pekelným tempem třel nos.

Harry sám se snažil sebou nešít a odolával nutkání narovnávat svoje vlasy. Vzpomněl si totiž, že jsou stejně skryty kouzlem, takže by to nemělo žádný efekt. Jeho neposlušným vlasům by stejně nepomohlo vůbec nic. Ale když se na vás Minerva McGonagallová podívala svým typickým pohledem, nemohli jste si pomoct a snažili jste se najít něco, co byste na svém vzhledu mohli upravit.

Profesorka se vrátila a postavila je do řady, aby dvojitými dveřmi mohli vstoupit do Velké síně. Tam byli – u čtyř kolejních stolů – usazeni všichni bradavičtí studenti, ozáření světlem tisíce hořících svíček. Obloha na kouzelném stropě byla perfektním obrazem té skutečné a Harry se snažil – i když věděl, že se jedná kouzlo – rozeznat jednotlivá souhvězdí. Důvěrně známá činnost aspoň trochu utišila jeho neklid.

Na vzdáleném konci místnosti zelenooký čaroděj rozeznal černě oděnou postavu Severuse Snapea, který se na něj jemně usmál. Cokoliv se stane, nebudu na to sám, ne když je tu Severus, pomyslel si Harry.

Spolu s ostatními studenty kráčel kupředu a jeho obavy se pomalu vytrácely.

Profesorka McGonagallová přinesla starý, ošoupaný klobouk a položila ho na stoličku. Moudrý klobouk, rozeznal ho Harry z vyprávění Severuse a Jamese.

Navzdory úzkosti, která ho svírala před zahajovacím ceremoniálem, si Harry tento moment užíval.

Pak se těsně nad okrajem klobouku objevila ústa a klobouk začal zpívat:

Zdá se vám, že jsem ošklivý -
myslete si, co chcete,
chytřejší klobouk, než jsem já,
na světě nenajdete.
Nechte si svoje buřinky
i své klobouky z plsti –
jsem moudrý klobouk z Bradavic,
jenž vám nic neodpustí.
Každému vidím do duše,
vím, z jakého je těsta –
nasaď si mě a řeknu ti,
kam povede tvá cesta.
Možná tě čeká Nebelvír,
kde mají chrabré srdce;
odvaha, klid a rytířskost
jdou u nich ruku v ruce.
Nebo tě čeká Mrzimor:
máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní
přiložit ruku k dílu;
či moudrý starý Havraspár,
pokud máš bystrou hlavu,
tam důvtipní a chápaví
vždy najdou čest a slávu.
Nebo to bude Zmijozel,
kde nastane tvá chvíle –
ti ničeho se neštítí,
by došli svého cíle.
Nasaď si mě a neboj se
(jen vlastní strach tě leká)!
Já, moudrý klobouk z Bradavic,
ti řeknu, co tě čeká!