Rodinné vazby

59. Ples

Ano," řekla, „dobrou noc, Neville."

„Dobrou noc, Lenko," odpověděl Nebelvír. Ginny vzala Lenku za ruku a poté, co se rozloučila s chlapci, ji táhla ke knihovně.

„To jsem právě opravdu pozval holku na ples?" zajímal se Neville hlasitě, když zmizely za rohem.

„Budeš si pískat celou cestu do knihovny?" zeptal se Draco Nevilla, když procházeli téměř prázdnou bradavickou chodbou. Většina studentů byla teď, když skončila škola, venku a užívala si sněhové nadílky. Harry se však stále zaměstnával zlatým vejcem a každou alternativou, která by mu mohla, jak sám říkal, „zabránit dokončit druhý úkol a něčím lepším, než je bublina vzduchu." Výsledkem bylo, že Harry, Neville a jejich nečekaný – opravdu to můžou říct? - přítel zase jednou mířili do knihovny.

„Myslím, že jo," odpověděl Neville a bláznivě se zakřenil. „Prázdninová nálada, chápeš."

„Takže Lenka přináší prázdninovou náladu?" ušklíbl se Draco. Místo odpovědi se Nevillův úsměv ještě rozšířil.

„Ale no tak," nedal se nakonec připravit o svoji dobrou náladu. „Na troše prázdninového ducha není nic špatného! A ano, nebudu popírat, že jistá havraspárka má s mojí náladou co dočinění. Chcete se mi za to smát?" povytáhl obočí.

„Ne. Já mám rande s holkou, která má jedinečnou schopnost mluvit hodiny a hodiny o sobě a skoro u toho nedýchat. Ale jo, tvoje rande bude asi taky fajn." Jeho prohlášení následovala vlna smíchu, která je doprovázela až do knihovny.

„Trocha prázdninového veselí by mi přišla vhod," procedil Harry, když vešli do knihovny.

„Jestli tebe uslyším stěžovat si na doprovod, nakopu tě do prdele," zašeptal Draco, hodil svou tašku na zem a vydal se ke známým policím se starověkými tlustopisy, u nichž včera skončili.

„Nakopal bych sám sebe, kdybych si měl stěžovat," protočil Harry oči v sloup. „Mluvil jsem o..."

„Zlatém vejci," zanotovali Draco a Neville jednohlasně.

„Jo," sklopil Harry oči a vytáhl svoje poznámky.

„Přečetli jsme o jezerních lidech víc, než bych kdy považoval za možné, a stejně je stále nejlepším řešením ta zatracená bublina."

„Aspoň něco," připomněl mu Neville nemilosrdně a sám se také posadil ke hromadě knih.

„Je to kouzlo, které ti hlavu obalí bublinou vzduchu, Neve," vydechl rozhořčeně Harry. „V minulém úkolu jsem přeměnil draka v kámen."

„A chceš přijít s něčím podobně ohromujícím, chápem to," odsekl nepřítomně Draco, když se začetl do dalšího textu.

„Plánuješ vysušit jezero?" ozval se za nimi hluboký, známý hlas. Harry se s úsměvem otočil. Madam Pinceová se hned zvedla, aby protestovala proti narušení ticha v jinak tiché a skoro prázdné knihovně, ale zarazila se, když viděla, kdo vyrušení způsobil. Nikdo si netroufal napomenout Snapea, aby byl zticha.

„To je aspoň myšlenka!" vyhrkl Harry a posunul se, aby se jeho táta mohl posadit vedle něj. „Co tady děláš? Myslel jsem, že se chystáš na to setkání s ministrem?"

Popletal poslal Severusovi dopis, ve kterém mu oznámil, že je později odpoledne očekáván na Ministerstvu. Mistr lektvarů neměl tušení, co po něm může Popletal chtít, ale doufal, že to nemá co dočinění s nějakou další společenskou událostí, které by se musel zúčastnit.

„Je těžké se na něco připravit, když nevíš, na co by ses měl připravovat, tak jsem se rozhodl, že se radši stavím za vámi," přiznal Severus a mrkl na něj.