Rodinné vazby

31. Ministr, Tajemná komnata a ne zrovna malí pavouci

Víš, co to znamená, ne?" zeptal se Severus slavnostně. „Někdo nechce, aby se vědělo, co je v tom deníku napsané."

„A jen nebelvírští znají heslo do společenské místnosti."

„Přesně," souhlasil profesor. Věci se stávaly stále zmatenějšími.

Těsně před posledním famfrpálovým zápasem roku se věci ještě více zkomplikovaly a celá situace už se zdála být naprosto beznadějná.

Harry se zrovna se svým týmem chystal vyjít na hřiště, když je profesorka McGonagallová zastavila. Hermiona byla těsně před knihovnou proměněna v kámen společně s havraspárským prefektem. Lily a James se ze všech sil snažili uklidnit rozrušeného Adriana, Harryho ale mnohem víc zajímalo zrcátko, které u Hermiony našli.

„Jsem idiot," prohlásil Severus, když Harry zrcátko zmínil.

„Hluboce nesouhlasím," oponoval chlapec.

„Ne, opravdu. Dvanáctiletá studentka na to přišla a já ne."

„Na co přišla?"

„Co je to za hada," objasnil Severus a protřel si oči.

„Ty víš, co je to za hada?"

„Je to bazilišek, Harry. Zatracený bazilišek!" vyhrkl Severus. Chlapcova reakce byla přesně taková, jakou čekal - zbledl a sesunul se na židli.

„Ale baziliškův pohled nemění v kámen, ale... samozřejmě," vyhrkl, když si uvědomil, jak všechny útoky proběhly. Kaluž vody na podlaze, Collinův fotoaparát, Hermionino zrcátko a Skoro bezhlavý Nick.

„Nikdo se na něj nepodíval přímo, že? Tedy, Nick ano, ale ten už mrtvý je."

„Uvažuješ jako já. A do toho ti zlikvidovaní kohouti... jak mi to mohlo uniknout?" Mistr lektvarů byl očividně naštvaný sám na sebe.

„Protože když někdo slyší cval, napadnou ho koně, ne testrálové," odpověděl Harry unaveně.

„Věděli jsme, že ten had mění studenty v kámen, tak jsme hledali hada, který dokáže měnit v kámen, ne toho, který by to možná někdy mohl dokázat. Navíc jsem si myslel, že bazilišci už vyhynuli."

„Měli by," souhlasil Severus.

„Připomeň mi, že to mám říct těm zkamenělým obětem hned, jak se probudí," ušklíbl se Harry.

„Nezapomenu na to."

Profesor se posadil na roh svého stolu a skepticky se na Harryho podíval.

„Jednu věc nechápu."

„A to?"

„Bazilišek je obrovský had, jak se mohl jen tak potulovat po hradě?" zajímal se Severus. „Někdo by ho musel vidět."

„To nevím," odpověděl Harry zamyšleně. Znovu si v hlavě přehrál všechny ty nehody, u nichž slyšel záhadný hlas. „Já jsem ho vždycky slyšel ze zdí. Proto jsem si nejdřív myslel, že jde o ducha."

Severus sebou najednou škubl.

„Cože? Už nikdy se v tomhle hradě nebudu sprchovat," vykřikl znechuceně a už plánoval, jak bude aspoň jednou denně cestovat domů.

„Proč?" nechápal Harry, a pak ho síla Severusova prohlášení udeřila. „Potrubí? Myslíš si, že bazilišek se pohybuje potrubím?" I chlapec se nad tím pomyšlením otřásl. Najednou byla představa teplé sprchy k smrti odporná.

„Jak jinak?" zeptal se Severus a snažil se nemyslet na to, že je to sotva pár hodin, co se sprchoval naposledy.

Jejich odhalení ale celou situaci nijak nezmírnilo.