Rodinné vazby

47. Turnaj? Jaký turnaj?

„Teď, když nás omluvíte, bych si rád na chvíli vypůjčil Severuse." Mistr lektvarů přikývl a Harry se snažil potlačit nepatrný nával strachu.

„Musíme probrat nějaké školní záležitosti, zbytek profesorského sboru už jsem informoval." Harry si oddechl, Severus se zvedl ze židle a podíval se na Harryho s ujištěním, že mu všechno později řekne.

„Cože řekl?" vyhrkl hlasitě Harry a plácl sebou vedle Severuse. Byli na prvním utkání Mistrovství světa ve famfrpálu - Anglie proti Transylvánii, když mu Severus ohlásil horkou novinku. Mistr lektvarů se ušklíbl nad jeho reakcí a naznačil mu, aby byl tišeji. Tohle bylo poprvé od Harryho narozenin, kdy měli čas sami pro sebe. V minulosti si všechno dělali sami, teď chtěl každý vědět, co dělají, dokonce i to, jak tráví svůj volný čas.

Například James najednou vyvíjel snahu trávit čas s oběma svými syny, a taky se ještě prohloubila jeho nechuť k Severusovi. Bylo to o to horší, že nebyla podložená žádným racionálním důvodem. Harry, který se takovým pokrytectvím cítil být skoro uražený, si naštěstí našel výmluvu, aby se z těchto závazků vyvlékl.

Jeho matka se ho vyptávala, jak se mu žije se Severusem – přičemž musel Harry při svých odpovědích stále popírat svůj nadměrný trénink a jejich ne právě legální cesty po světě – zatímco Sirius s Remusem ho mile překvapili. Když přešel prvotní šok, dívali se na něj až jaksi stydlivě, ale povzbudivě. Když byl poblíž, chovali se tiše, ale pyšně se na něj usmívali. Vypadalo to, že dospěli k závěru, že nemají žádné právo zasahovat do života, který nijak nepomáhali formovat.

„Turnaj tří kouzelnických škol?" zašeptal Harry s lesknoucíma se očima. „Ten už nebyl pořádán víc jak tři století!"

„Bude obnoven," řekl Severus a nachystal si Paměťovou kouli, kterou si s sebou vzal, aby zaznamenal hru. Byl si jistý, že Anglie bude poražena – její tým hrál ještě hůř než obvykle – ale nechtěl si nechat ujít příležitost kouli použít. Do masové produkce se dostaly před dvěma dny a vše nasvědčovalo tomu, že během mistrovství budou hojně využívané.

„Opravdu?" ujišťoval se znovu Harry, zabořil se do své sedačky a zavřel oči. Jeho mysl jela na plné obrátky.

Když byl mladší, četl si příběhy o Turnaji v Severusově knihovně. Úkoly byly popsány jako příběhy statečnosti a několik vítězů se zapsalo do historie. Na oslavu jejich statečnosti byly psány sonety a příběhy o jejich magické síle se staly legendami.

„Opravdu," potvrdil Severus a sledoval chlapcův postoj. Věděl, kam tohle všechno směřuje. A nebyl si jistý, jestli by měl jeho myšlenky zarazit hned v zárodku nebo ho v jeho rozhodnutí podporovat.

„Vzhledem k vysokému počtu úmrtí se Albus rozhodl přijmout určitá bezpečnostní opatření. Nedal ale moc jasně najevo, co by to mělo být," odmlčel se a šťouchl do něj. „Přemýšlíš o tom, že se přihlásíš, že?"

„Vím, že to bude nebezpečné. A upřímně, musím o tom trochu popřemýšlet. Vlastně hodně. Ale je to lákavé." Severus přikývl.

„Měl by sis to promyslet pořádně," řekl. S hlasitým aplausem na hřiště vtrhli týmoví maskoti. „Proto jsem ti to raději řekl hned." Harry se vděčně usmál. „Teď si ale zkusme užít hru. Nemyslím si teda, že na ní bude moc co k užívání si..."

„Odkazuješ na fakt, že Anglie hraje hůř než trollové na košťatech?" ušklíbl se Harry.

„Tak nějak," souhlasil Severus a hra začala.

Na konci zápasu – který byl takovou katastrofou, jakou čekali – se Harry ponořil do rozjímavého ticha, které Severus raději nenarušoval. Naprosto rozuměl tomu, proč chce Harry soutěžit. Jeho ochranářská část ho chtěla zamknout v nejvyšší věži Silbreithu, dokud Turnaj neskončí. Možná by to i udělal, kdyby nevěděl, že by Harry rozmetal celou věž na kousíčky, aby se dostal ven, přestože by toho pak litoval. Nejvyšší věží na Silbreithu byla astronomická věž, která byla společně s laboratoří Harryho druhou ložnicí.